Textbook tenderness - Díl 24.

25. června 2012 v 22:04 | čikitness |  Textbook tenderness
Sebastian jen tak nehnutě stál venku před hospodou a vtom mu začalo pomalu docházet, že se choval jako malé umanuté urážlivé děcko. Uvědomil si, že se tam musí vrátit a urovnat to. Co by to byl za vůdce party, kdyby je tam nechal bez jakéhokoliv důkazu o tom, že má z velké části Ellu v hrsti. Musel se tam nutně vrátit a dokázat jim to. A čím víc nad tím přemýšlel, tím mu Deanův nápad připadal mnohem míň pitomý. Ella je přece naivní hloupoučká bohatá káča, co by nepojala ani v nejmenším jakékoliv podezření. Až teď si uvědomil jeho moc nad tou další bezvýznamnou holkou na jeho seznamu. Soucit? Lítost? Jak mě něco takového mohlo vůbec jen napadnout? Vyčítal si v duchu. A přitom to bylo teprve před pár minutami. Je to koneckonců on, kdo ji má ovládat a k žádné záměně rolí tu nedojde, tím si byl teď víc než jistý. A tak se Eleanořina šance na Sebastianův soucit a náklonost definitivně rozplynula. Bylo rozhodnuto.
Sebastian hrdě rozrazil dveře do hospody s vítězoslavným úsměvem. Bezpochyby tak přerušil hlasitou debatu u stolu, který ještě před chvílí opustil. Zarazili se při pohledu na podivně se usmívajícího Sebastiana. Nikdo nepromluvil celou cestu, co si Sebastian vykračoval k jejich stolu. Posadil se na své původní místo, které tak neuváženě opustil. Všichni přítomní na něj zírali čekajíc, co z něj vypadne. Sebastian se ještě víc usmál při pohledu do jejich zmatených obličejů. Dal si načas. Vytáhl si z kapsy cigaretu a zapálil ji. Potáhl a položil ji na špinavý popelník lahvové barvy uprostřed stolu.
"Pánové, zvážil jsem váš nápad a nezbývá mi než souhlasit," pronesl naprosto vážně rozhlédl se. Pokud se před jeho krátkým proslovem ve tváři přes přítomných zrcadlila zmatenost, po něm se ještě znásobila. Až nakonec Dean to ticho prolomil. Dalo se čekat, že odpověď přijde právě od něj:
"A nemyslíš, že nám dlužíš vysvětlení? Nejdřív si jenom tak vystřelíš a pak příjdeš s tímhle?"
Dean se s ničím moc nepáral, přestože byl v partě teprve krátce, ale rozhodně to měl v hlavě srovnané a pokaždé přesně věděl, o čem mluví, to mu Sebastian musel nechat.
"Neměl jsem v tom jasno," zamyšleně hleděl na cigaretu v popelníku.
"V čem přesně?" ozval se podruhé Dean.
"V tom jak vám to dokázat," nespouštěl pohled z cigarety, jako by ho tak strašně fascinovala.
"Vždyť jsme ti jasně řekli, jak to můžeš dokázat, ale pánovi to nebylo po chuti," ozval se Josh, který se přidal na DEanovu stranu.
"Byla to moje blbost, přišlo mi to jako úplná kravina."
"A co že jsi tak najednou změnil názor?"
"Musíte uznat, jeden vedle druhýho jak tu teď sedíte, že když si vyrazíte někam s holkou a vedle vás čirou náhodou sedí parta blbečků co se chechtá a pořád po vás kouká, asi to v té holce vzbudí podezření."
Carl souhlasně přikývl, vtom ho ale napadlo ještě něco docela jiného.
"Navrhovali jsme přece, že půjde jenom jeden."
"A ještě mi řekněte, že vy idioti by jste si nenašli další důvod, proč mu nevěřit."
Carl vyprskl smíchy. Věděl, že má Sebastian pravdu. Taky se usmál, věděl, že je krize zažehnána a že je z toho nejhoršího venku.
"Pak jsem ale došel k tomu, že ta bloncka je tak neskutečně naivní, že by ji to v životě nenapadlo, takže pánové, já jdu do toho," prohlásil i přes cukající koutky a na znamení toho, že to myslí vážně položil ruku doprostřed stolu. Postupně se na ni kupily další, jenom Dean trochu váhal, ale nakonec se přidal k ostatním.
"Na to se napijem," prohlásil Josh a pokynul rukou, že si objednají. Zanedlouho se k nim přihrnula dlouhovlasá černovláska s tunou make-upu na obličeji, umělými řasy a piercingem v nosu. Nejspíš byla nová, protože se na všechny přítomné culila a v tmavě hnědých očích jí přitom poskakovaly plamínky.
"Co to bude?" nahodila cukrblik a usmála se směrem k Sebastianovi. Ten si jí nějak zvlášť nevšímal, zajímala ho jedině jeho cigareta. Josh si trapně nahlas odkašlal, aby Sebastiana upozornil, že servírka má oči jen pro něj. S tím to ale nehlo. Až když ho Dean kopl vší silou pod stolem do nohy, Sebastian zaúpěl a s bolestným šklebem se otočil směrem k černovlásce.
"Šest piv," řekl nakonec a pokusil se o úsměv. Užíval si, jak se černovláska červená a až příliš dlouho zapisuje tak jednoduchou a prostou objednávku na lístek.
"Hned to bude," pohodila nakonec vlasy a vydala se ladným krokem k pultu.
"Tak ta je, co?" prohlásil Peter opíraje se o svou dlaň.
"A měla oči samozřejmě jen pro koho?" zasmál se Bill.
"Sebastiana," ozvalo se od stolu jednohlasně, což opět upoutalo servírčinu pozornost. Tak Sebastian, napadlo ji. Krásný jméno.
"Fakt dík, teď už nejspíš i ví, jak se jmenuju," zahuhlal.
"Ještě si stěžuj milostpane."
"Hele, pozvi ji někam," ozvalo se.
"No taak, dneska ne."
"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra!" prohlásil moudře Bill. Ale to už se k nim hnala černovláska i se šesti pivy.
"Dělej," opět jej Dean nakopl pod stolem. Sebastian zaúpěl o něco hlasitěji než předtím. Ústy mu naznačil poraženecké No tak jo a otočil se směrem k servírce která, jak zjistil, z něj nespouštěla oči.
"Já jsem Sebastian," vstal a podal jí ruku. Odložila si tácek na stůl, utřela si ruce do pracovní zástěry a poněkud neohrabaně mu podala ruku. Měl pevný a rozhodný stisk a jeho ruka poskytovala jakési podivné bezpečí.
"Carolina," řekla po chvilce zaváhání.
"V kolik končíš Carolino?"
Nejistě mrkla na hodinky.
"Za deset minut," usmála se.
"Nechceš se pak jít projít?"
Bez váhání přikývla. Ještě jednou se s červeným tvářemi mile usmála na Sebastiana, krátce obdařila úsměvem i všechny přítomné a opět se ladně odvlnila od stolu. Sotva se trochu vzdálila, od jejich stolu bylo slyšet hlasité hvízdání. Musela se usmát.
"A je to v kapse," zahuhňal Carl.
Sebastian na ně spiklenecky mrkl a usrkl ze svého piva. Dával si záležet, aby mu to extrémně dlouho trvalo, rád nechával ženské čekat. Mohl jim pak alespoň nabídnout bundu a v jejich očích pak byl obrovský gentleman. Když po deseti minutách všichni přítomní položili na stůl prázdné sklenice, uvědomil si, že ta jeho je ještě z půlky plná. Carolina se mezitím v lehké mikině a minisukni proběhla kolem jejich stolu, mrkla na Sebastiana a vyřítila se směrem ze dveří.
"Nenech ji dlouho čekat," smáli se mu, když se oblékali a chystali k odchodu. Sebastian se naposledy ohlížel za svými kamarády opouštějícími hospodu a měl v plánu ještě se minimálně deset minut zdržet, ale otevřené dveře mu odhalily Carolininy dlouhé nohy a v ten moment mu došlo, že nějaké rozptýlení by se mu setsakramensky hodilo. Rychle položil bankovku na stůl, navlékl se do své teplé bundy. Rozloučil se s pár servírkami, které už se také chystaly k odchodu a vydal se směrem ven. Carolinino jektání zuby bylo naprosto zřejmé. Skvěle, to se mi hodí. Mile se na ni usmál, také se pokusila o úsměv, ale zima jí to nejspíš tak úplně nedovolovala.
"Počkej, ukaž," přehodil jí okamžitě bundu přes ramena.
"Děkuju," dokázala se už konečně usmát.
Nenápadně jí chytl až příliš nízko u pasu a odvětil: "Není zač." spiklenecky na ni přitom mrknul.
"Takže kam půjdeme?" ptala se a nervózně koukla na hodinky. Blížila se dvanáctá hodina večerní.
"Spěcháš?"
"Vůbec ne", snažila se zakrýt svoje rozpaky. Bylo zjevné, že nejspíš měla být co nejdřív doma, ale tvrdila něco jiného, takže se tím Sebastian dál nezaobíral.
"Takže, kam tedy půjdeme?" zeptala se ještě jednou.
"Nech se překvapit," přiblížil své rty k těm jejím, ale dával si záležet, aby se nedotkly. Carolina si hlasitě povzdechla. Usmál se.
"Tak pojď", objal ji pevněji kolem pasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012