Textbook tenderness - Díl 9.

17. září 2011 v 23:08 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanořina matka zastavila na malém parkovišti na náměstí v Hopeville. Spravila si sluneční brýle a vystoupila z auta. Vybídla Eleanoru, aby ji následovala.
Eleanora si přeměřila svou matku.
,,Mami, možná přece jenom ty sluneční brýle nebyl až zase tak dobrý nápad."
Amy na svou dceru nechápavě pohlédla.
,,Víš, je únor. Je trochu zvláštní, že uprostřed zimy máš sluneční brýle."
,,Zlato, přece nebudu vystavovat ... Svůj úraz na schodech."
,,Vždyť na tom nic není, to se může stát každému."
,,Ale vždyť znáš lidi. Hlídají každý náš krok. Třeba by si pak mysleli, že mi to udělal tvůj táta." koukla se do země.
,,Táta? Ale to je přece nemysl! Všichni ví, že by to táta nikdy neudělal. A vůbec proč by měl?"
,,Já nevím, víš přece, jací jsou lidi."
,,Nevím maminko. Právěže nevím. Nikdy jsem mezi lidmi nestrávila moc času, jak sama víš."
,,Vyčítáš mi to snad?"
,,Ale já ti přece nic nevyčítám." Zatvářila se Eleanora ublíženě.
,,Promiň zlatíčko." řekla a objala ji na usmířenou.
,,To nic mami."
Za chvíli už stály před jedním z butiků v Hopeville.
,,Koukni!" Ukázala Eleanora na jedny z bot, které byly za výlohou.
,,Vypadají dobře." Zhodnotila je.

Mezitím


Do čeho jsem se to krucinál zase pustil! Jsem pitomec. Sebastiane Thomasi, jsi absolutní bezmokovej idiot, kterej se před každým jenom naparuje!
,,Jauvajs!" zavyl Sebastian. Uprostřed jeho přemýšlení se příliš nesoustředil na cestu a právě se s někým srazil. Když se podíval, do koho že to vlastně narazil, spatřil kudrnatou blondýnku v béžovém kostýmku, která se na něj těma velkýma modrýma očima dívala jako ublížené štěně. Došlo mu, že před ním je ta, o které v poslední době přemýšlí až moc, a že mu ji musel do cesty postavit osud. Neváhal ani minutu.
,,Sorry, neviděl jsem tě. Zamyslel jsem se."
,,Ano, to jsem viděla." Odfrkla Eleanora.
,,Fakt mě to mrzí. Jsi v pohodě?"
,,Zda-li jsem co?" zeptala se Eleanora s nechápavým výrazem v obličeji.
Sebastian se uchichtl.
,,Jestli jsi v pořádku. Jestli se ti nic nestalo."
,,Ne, jsem v pořádku." Vstala a uhladila si kalhoty.
,,Jsem Sebastian." usmál se a podal jí ruku.
,,Eleanora." ani se na něj nepodívala.
,,Ele .. jak bylo to jméno?" Zasmál se.
,,Je na mém jménu snad něco k smíchu?"
,,Je zvláštní." zasmál se.
Eleanora se uraženě dívala jiným směrem.
,,Ale no tak, vždyť jsem se ti už omluvil, co víc ještě chceš, Elea .. Promiň, nepamatuju si to jméno, budu ti říkat Ella."
,,Ella?" Úžasle na Sebastiana pohlédla.
,,Ella." zopakoval jemně to jméno, když spatřil její výraz.
Třeba je to na dobré cestě.
,,Tak mi ještě nikdy nikdo neřekl. Je to krásné, líbí se mi to." usmála se na něj.
,,Tak ty se umíš i smát!" Uchichtl se.
Eleanora se znovu zamračila.
Nebo možná taky ne. Sakra, jak tu zazobanou káču mám dostat?
Ze Sebastianova přemýšlení ho vytrhla Eleanořina matka.
,,Zlatíčko, s kým se to tu bavíš? Okamžitě nastup do auta!" Přísně se na ni podívala.
,,Ano maminko." Odpověděla bez váhání, mile se usmála a nasedla na místo spolujezdce.
,,Nepřeji si mladíku, abyste mou dceru obtěžoval. Ona si to také jistě nepřeje!" Pohrozila Sebastianovi.
,,Ale no tak, klídek, nic špatnýho jsme nedělali, jenom jsme tak kecali."
,,Už se k ní nepřibližujte." řekla výhružně.
Sebastian se zasmál. Eleanořina matka si ho dál nevšímala. Nasedla do auta.
,,Broučku, co tě to napadlo, se tu vybavovat s tím mladíkem?"
,,Je to hulvát mami. Normálně mě srazil, ani mi nepomohl vstát a je hrozně drzý a nepříjemný! To on mi nedal pokoj!"
Amy se usmála. Věděla, že si ji vychovali přesně tak, jak chtěli. Na zadní sedadlo položila tašku s Eleanořinými novými botami.
,,Tak, jedeme do Riverbrooku Leanor."
Eleanoře se jenom při zmínce o tom městu stáhl žaludek.
,,Maminko, nemohla bys mi říkat Ello?"
,,Ella? Kde tě to napadlo holka bláznivá? Vždyť to je tuctové jméno! Ne jméno pro dámu z vyšší společnosti."
Eleanora se přikrčila jako malé dítě a nakrabatila čelo.
,,Chvíli tě nechám samotnou s nějakým hulvátem a už tě přivádí na takové hloupé nápady," Ella neměla sílu matčinu poslední větu nějak komentovat. Věděla, že má pravdu, ale když jí přišlo to oslovení tak krásné, jemné a nevšední.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012