Textbook tenderness - Díl 6.

17. září 2011 v 23:05 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanora se otočila. Do obývacího pokoje dorazila Lilly a vedle ní stál vysoký muž se širokými rameny. Měl na sobě kvádro. Černé vlasy měl uhlazené a jeho zelené kočičí oči, které Eleanoře nápadně připomínaly Lilly, si ji prohlížely od hlavy až k patě.
,,Eleanoro, tohle je můj bratr Alexandr." Eleanora se zvedla, aby se šla s Alexandrem pozdravit.
,,Dobrý večer, moc mě těší." Usmívala se Eleanora svým zdvořilým úsměvem.
Když podávala Alexandrovi ruku, všimla si, jaké má husté obočí a zamračený pohled. Nevypadal moc sympaticky. Přesto se Eleanora pořád zdvořile usmívala.
Alexandr něžně vzal Eleanořinu ruku a políbil ji.
,,Jsem rád, že vás konečně poznávám slečno. Vaše matka o vás mluvila."
Eleanora se obrátila k matce a ta jen pokrčila rameny a pousmála se.
,,Amy, chtěla jsi vidět ty fotky z dovolené, ne? Chtěla bych ti je ukázat." Pokynula Lilly.
,,Ano, dobrý nápad."
,,Smím jít s vámi?" Nepochopila Eleanora, že obě dámy chtějí, aby zůstala s Alexem sama.
,,Já myslela, že tu zůstaneš s Alexem. Od minulé návštěvy tvé matky nemluví o ničem jiném, než že se těší, jak tě pozná."
,,Lilly." Okřiknul ji naoko Alex. Poprvé se usmál.
,,Dobře." Souhlasila Eleanora trochu neochotně. Nebyla zvyklá bavit se s muži. Vlastně nebyla zvyklá se bavit s nikým, kromě jejich rodičů a pana Leffroye. Nevěděla, co si má povídat s úplně cizím člověkem, který byl navíc o mnohem starší než ona. Alexandr ji vybídl, aby se znovu posadila. Eleanora si poptáhla své krátké koktejlky dolů a sedla si. Alexandr se nad jejím gestem pousmál. Eleanora však nechápala význam jeho úsměvu.
,,Leanor, tobě je patnáct, pokud se dobře pamatuju, že ano?" Leanora lehce pokynula hlavou. Z jejího drdolu jí vypadl pramínek neposlušných kudrnatých vlasů. Alexandr neváhal a pramínek jí zastrčil za ucho. Eleanoře v tu chvíli úsměv doslova zmrznul na rtech. Nelíbilo se jí, když na ni ten cizí chlap šahal.
,,Smím ti říkat Leanor?"
,,Ano smíte." Zakoukala se do země. Mnohem víc se jí líbilo, když ji oslovoval 'slečno' a držel se od ní dál.
Alexandr si sednul kousek blíž. Dělal přesně opak toho, co si Eleanora přála.
,,Byl bych raději, kdybys mi tykala. Jsem prostě Alex."
Eleanora se zdvořile usmála.
,,Dobře Alexi." Zaševelila svým nežným hlasem a opatrně vzhlédla do Alexova obličeje. Nelíbil se jí. Nelíbilo se jí, jak se na ni koukal. Nelíbilo se jí, jak s ní mluvil. Nelíbilo se jí, jak měl uhlazené vlasy.
,,Nechtěla by ses podívat nahoru, do mého pokoje?"
Eleanora trochu znejistěla. Proč ji chce vodit k sobě do pokoje? Copak mu nestačí, že jsou tady v obývacím pokoji. Nechápala, o co se Alex celou dobu snaží.
,,Ty bydíš tady s Lilly?"
,,Ne, to ne. Bydlím padesát kilometrů odtud. Mám vlastní vilu. Je to pouze příležitostný pokoj, když sem zavítám."
Eleanora se usmál. Alexandr vzal Eleanořinu drobnou ruku do své medvědí tlapy a kráčel s ní po schodech do svého pokoje. Vybídl ji, aby do pokojíku nakoukla jako první. Jemně otevřela dveře. Všude byla tma, jenom na okenním parapetu plápolaly plamínky tří vysokých svíček. Eleanora k nim doběhla.
,,Mám ráda svíčky." vydechla a s úsměvem porozovala pohupující se plamínek.
Alex stál opodál a obdivně ji pozoroval. Po chvíli přišel blíž, vzal ji za ruce a upřímně se jí podíval do očí.
,,Jsi opravdu krásná, Eleanoro. Neznám žádnou dívku, která by byla tak překrásná i bez líčidel. A máš nádherné oči."
Eleanora se mile usmála. Ale Alexův dotek ji příjemný nebyl. Bohužel jeho medvědí tlapy cuknutí malých rukou ani nezaznamenaly. Chvíli se na ni upřeně díval. Začal se k ní naklánět. Eleanora nechápala, o co se snaží, ale příjemné jí to nebylo. Tak začala konverzovat.
,,A kolik je vlastně tobě?"
Alex se odtáhl a pustil ji. Eleanora se zadívala na ustlanou postel.
,,Smím se posadit?"
,,Jistě, promiň, jsem to ale hulvát, že jsem ti nenabídl, aby ses posadila."
Alex se zadíval z okna a promnul si bradu.
,,Je mi sedmadvacet."
Po chvíli si sedl k Eleanoře. Začali se bavit o umění a o hudbě. Eleanora se mu svěřila, že občas hraje na klavír. Dřív chodila na hodiny, ale odpoledne se tam potkávala s dětmi z Hopeville a s některými z Riverbrooku a matka ji tam přestala pouštět. Bavili se tak dobrou hodinu.
,,Asi bychom měli jít dolů, aby se máma nebála."
Alexandr se zasmál.
,,Neměj strach, ví, že jsi se mnou, že se ti nemůže nic stát."
Alex vzal opět Eleanoru za ruce a začal se k ní naklánět. Eleanora čekala, co se bude dít dál. Jenom prkenně a nehnutě seděla. Nechápala, proč Alex zavírá oči, proč se naklání a proč špulí rty.
,,Mám taky zavřít oči?" zeptala se nechápavě Eleanora.
Alex se zasmál.
,,Nevěděl jsem, že ti o tomhle všem matka nic neřekla."
,,A o čem?"
Znovu se zasmál.
,,Co je na tom vtipného?" Ptala se dotčeně Leanor.
Alexandr jí neodpověděl a pořád se smál. Eleanora dotčeně vstala seběhla schody a vešla do obývacího pokoje s naštvaným výrazem. Její matka popíjela víno s Lilly a prohlížely si fotky.
,,Ale copak zlato, něco se stalo?"
Eleanora se usmála. Věděla, že by nebylo zdvořilé, kdyby tu byla naštvaná."
,,Všechno v pořádku, jenom jsem trochu unavená. Mohly bychom jet už domů?"
Eleanořina matka pohlédla na hodiny.
,,Máš pravdu, je pozdě, raději pojedeme."
Za chvíli do obývacího pokoje přiběhl Alex a zmateně koukal z jedné dámy na druhou.
,,Sbohem Alexi, my už odcházíme, věřím, že se brzy zase uvidíme." Rozloučila se Amy.
,,Na shledanou." zamumlala Eleanora.
Byla ráda, že už jedou pryč. Už s tím podivným Alexem co se jí smál nechtěla nic mít. Celou cestu domů nepromluvila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012