Textbook tenderness - Díl 3.

17. září 2011 v 23:01 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanora se v autě nervózně vrtěla. Měla strach. Co když se jí všechno vykouří z hlavy a u přezkoušení nevydá ani hlásku? Její matka si všimla Eleanořina ustaraného výrazu.
,,Leanor, neboj se, dopadne to dobře." usmála se na ni.
Leanor jí úsměv oplatila. Věděla, že má pravdu. Přece tomu věnovala tolik času. Zvládne to. Už to byla zase ta usměvavá Eleanora bez starostí.
Za chvíli byly na místě. Eleanora vystoupila z auta a rozhlédla se. Před školou se pofklakoval hlouček poměrně hlučných studentů. Eleanora se nechápavě podívala jejich směrem. Také si jí všimli. Prohlédli si Eleanoru od hlavy až k patě a jeden z nich obdivně zahvízdal. Eleanořina matka se podívala pohoršeně jejich směrem. Objala svou dceru okolo ramen a vydala se s ní do školní budovy.
,,Pojď zlato, jdeme."
Eleanora se usmála. Na chvíli se ohlédla po hloučku studentů a přemýšlela, co mělo asi to zahvízdání znamenat.
,,Dobrý den Eleanoro."
,,Dobrý den." Pozdravila mile učitele, který byl při každém jejím přezkoušení.
Za těch devět let se vůbec nezměnil. Pomyslela si.
Možná mu přibyla nějaká ta vráska, pár šedivých vlasů, jinak to byl pořád ten stejný pan Leffroy s nepadnoucím kvádrem a nevkusnou kravatou.
,,Jak se vám daří?"
,,Díky za optání, vede se mi skvěle."
,,Tak co, dám se do toho?"
Eleanora trochu znejistěla, ale nakonec přikývla.
,,Není čeho se bát." Ujistil ji.

O dvě hodiny později

,,No konečně!" Usmála se matka na Eleanoru, když se vrátila z kabinetu pana Leffroye. Podle dceřina úsměvu pochopila, jak to asi dopadlo. Eleanora matce pyšně podala své pololetní vysvědčení. Matka ji pohladila po vlasech.
,,Gratuluji." vyloupl se ji na rtech milý úsměv.

Mezitím

,,Sebastiane, ty seš fakt neskutečnej! Na kterou si ukážeš, tu máš! Jak ty to děláš?" Žárlil Pete.
Sebastian ho ignoroval, pouze se nad jeho poznámkou pousmál.
,,Nemáte někdo oheň?"
,,Jo, já mám."
,,Dík." zamumlal Sebastian s cigaretou v ústech.
,,Ale víš co Sebastiane?"
Sebastian se podíval směrem k tazateli a zavrtěl hlavou.
,,Vsadím se, že tu, co jsme dneska potkali u školy, že tu bys nedostal ani kdyby ses snažil sebevíc."
,,Myslíš tu fialovou?"
,,Jo, tu."
,,To byl kus!"
,,Proč bych ji jako neměl dostat?"
,,Neviděls? Maminčin mazánek. Navíc to ona bydlí nahoře ve vile."
,,Fakt jo?"
,,Jo, prej se učí doma, proto jsme ji tu nikdy neviděli. Její rodiče jsou sakra zazobaný."
,,Já si myslím, že bych ji dostal." naparoval se Sebastian.
,,Tak jo, vsadíme se kluci, ne?"
Přesně toho se Sebastian bál. Vyčítal si, že s tím vůbec začínal. Znejistěl. I na jeho výrazu to bylo znát.
,,Ale no tak, snad se nám Sebastianek nebojí?" zasmál se Dean.
,,Ani nápad!" vyhrkl pohotově.
,,A o co?"
,,No o co si řekneš, milostpane." smál se Pete.
,,Fakt jo? Takže cíga na zbytek roku?"
,,Platí!" zahuhňali všichni přítomní jednohlasně. Byli si téměř jistí, že mají vyhráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012