Textbook tenderness - Díl 23.

17. září 2011 v 23:22 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Když se Ella ukládala ke spánku, bylo už něco málo kolem desáté hodiny. Usínala s úsměvem na rtech, na kterých ještě pořád cítila Sebastianovy polibky. Chvíli ještě němě zírala do stropu a vzpomínala, jak nádherné to bylo. O půl jedenácté s plyšovým medvědem v náruči ji spánek přemohl.

Před pár hodinami, po odchodu Elly.

Proboha. Sebastian s pootevřenými ústy zíral na místo, odkud před chvílí vystřelila Ella. Neměl ani tušení, že si pamatuje, kde bydlí. Podle toho, co mu řekla ho ani ve snu nenapadlo, že by si ho našla. Proč mu vlastně matka vůbec neoznámila, že má návštěvu? Vyděsila ho. Ani se neohlásila. Jenom si k němu drze přišla, vyděsila ho k smrti a začala ho líbat.
Kde k tomu vůbec přišla? Ještě nedávno to vypadalo, že neví o životě nic, vůbec nic a teď si vyrukuje s líbáním. Jak k tomu vůbec přišla? Co to vlastně mělo celé znamenat? Políbí mě, poplete mi hlavu a vystřelí stejně tak rychle, jako přišla ... Ne, počkat!!! Ona mi nepopletla hlavu! To já popletl hlavu jí, ano, tak to je. To, co před chvílí udělala jenom dokazuje to, že je všechno na dobré cestě. Dokonce přímo na skvělé.
Sebastian se při té myšlence usmál. Věděl, že pokud to půjde takhle dál, zanedlouho bude mít sázku vyhranou. Ella se jevila jako naivní, snadno přesvědčitelná a podle všeho zakoukaná do Sebastiana, což mu neskutečn nahrávalo do karet. Nechtěl si přiznat, že její polibky v něm vyvolaly něco víc. Měl za to, že to prostě byly polibky jako každé jiné. Nebylo na nich přece nic zvláštního.
Rozhlédl se po pokoji. Všiml si rozsypaných křupek a začal je uklízet. Po chvilce znovu popadl sešit, nasadil si na uši sluchátka a zaposlouchal se do své oblíbené hudby. Chvíli si pročítal zápisy z biologie, ale uvědomil si, že vlastně vůbec nevnímá jejich obsah. Nedokázal si svou nesoustředěnost vůbec ničím vysvětlit. Obvykle, když se začne učit (což se v jeho případě stává opravdu zřídkakdy) naučí se cokoliv, ale dnes tomu bylo jinak.
To je nejspíš jenom známka toho, že učení škodí a lidi by s vlastně vůbec učit neměli, odůvodnil si to po svém, zaklapnul sešit a hodil ho na psací stůl. Sebastian se položil na postel a jen tak poslouchal hudbu. Chvíli ještě přemýšlel nad Ellou a jejím dnešním výstupem, po chvilce ale tu myšlenku honem zahnal. Nesmí se jí přece zabývat víc, než je zdrávo. Mohl být jedině rád, že to jde tak rychle a snadno. Sebastianovi se začala klížit víčka. Spánku se nijak nebránil, ale nebyl mu dopřán dlouho. Ozvalo se hlasité zabušení na dveře. Sebastian se rychle posadil. Chvíli nevěděl co se děje, ale pak mu došlo, že nejspíš usnul. Taky mu došlo, že tohle zaklepání může znamenat jediné - matka mu něco chce. Raději si rychle zpátky lehl a předstíral spánek. Netrvalo dlouho a do pokoje vtrhla jeho matka. Zarazila se při pohledu na spícího Sebastiana.
"Sebastiane?" otázala se tiše. Neodpověděl jí. Nechtěl se s ní bavit. Věděl, že by přišla řeč buď na jeho známky nebo na Ellu. Nechtěl se bavit ani o jednom ani o druhém, proto mu předstírání spánku přišlo jako nejlepší řešení.
"Zlato, spíš?" nevzdávala se paní Brownová.
"Upekla jsem koláč, nechceš ochutnat?" lákala ho. Posadila se k němu na postel. Mírně s ním zatřásla, Sebastian jenom zamručel a překulil se na druhý bok, čelem ke stěně.
"Jak myslíš, až budeš mít hlad, přijď do kuchyně. Nechám ho na lince. A taky bych ráda věděla, co měla znamenat ta tvoje návštěva," tušila, že spánek jenom předstírá. Vyběhla z pokoje a jenom co zavřela dveře, do očí se jí draly slzy. Nevěděla, proč se Sebastian společnému rozhovoru posledích pár týdnů tolik vyhýbá. Vyhýbal se vlastně i jí, svojí vlastní matce. Chyběl jí ten maličký Sebastian, který se jí neustále na něco vyptával. Od té doby, co od nich odešel jeho otec byl zamlký a samotářský. Dávala to převážně za vinu sobě. Bála se, že mu nedokázala nahradit otce. Bála se, že je špatná matka. Taky si dávala za vinu to, že se u nich každý měsíc, někdy každý týden, objevovala stále jiná děvčata. Možná s ním měla víc mluvit, když otec odešel, možná ho neměla nechat stáhnout se do sebe.
Takhle se z něj stává to samé, co z jeho otce, pomyslela si a rychle si utírala slzy do zástěry, když z pokoje svého syna uslyšela hluk.
Nejspíš už vstává z postele.
Napadlo ji vtrhnout tam a říct mu, že ví, že celou tu dobu spánek jenom předstíral, ale pochybovala, že by to něčemu pomohlo. Navíc by si docela jsitě všimnul jejích uslzených očí a to přece taky nechtěla. Rychle se proto rozběhla do kuchyně a pustila se do umývání nádobí.

Sebastian zamžoural na display svého telefonu a objevil tam novou zprávu. Byla od Deana, její obsah byl prostý: CEKAME TE V HOSPODE. CHCEME VEDET, JAK JSI POKROCIL! Sebastian svůj zrak ze svého telefonu přesunul směrem k hodinám. Ukazovaly jedenáct. Vzhledem k tomu, že byla středa věděl, že se nemůže zdržet moc dlouho, zítra má přece školu, ale musel tam jít už jenom kvůli tomu, aby je ujistil, že si vede víc než dobře. Potichu proklouzl z pokoje do haly, rukou si prohbrábnul vlasy, přehodil přes sebe koženou bundu, obul si boty a otevíral dveře.
"Sebastiane?" ozvalo se zvědavě z kuchyně.
"Nečekej mě, vrátím se kolem jedný."
"Ale Sebastiane, kam jdeš?" hnala se paní Brownová do haly. Sebastian ji už neslyšel, rychle zabouchl dveře a uháněl po schodech dolů, kdyby se mu v tom náhodou snažila zabránit. Paní Brownová si hlasitě povzdechla.

O pár minut později
"Zdáááár Sebastiane," zdravili ho kluci jednohlasně. Sebastian jenom kývl hlavou směrem k jejich stolu. Drželi mu místo. Sebastian se pohodlně posadil mezi Petera a Joshe a zapálil si cigaretu. Chvíli se soustředil jenom na ni, ale po chvilce se zadíval na všechny přítomné. Naproti němu seděl Dean, Carl a Bill a a vedle něj Peter a Josh. Jenom Christopher chyběl, jinak byla jejich parta kompletní a všichni po něm házeli zvědavé pohledy. Nemohli se dočkat, až jim Sebastian poví, jak pokračuje.
"No tak, nenapínej," ozval se vedle něj Peter, nejmladší z party. Bylo mu teprve čerstvě patnáct. Zatímco většině už bylo sedmnáct, některým osmnáct, Billovi devatenáct. Sebastian se usmál a vytáhl si cigaretu z úst.
"Takže co byste chtěli vědět, hoši?"
"Nedělej blbýho," řekl Dean podrážděně.
"Jak to jde s tou fialkou?" zeptal se Bill.
"Ta fialka, jenom pro vaši informaci, se jmenuje Eleanora Bellová," oznámil jim prio začátek. Všichni se začali chechtat.
"Eleanora, jo? No tak to je gól!" ozval se Carl. Sebastian se trochu zamračil a po chvilce řekl:
"O jméno tu nejde, hlavní je, že už mi zobe z ruky."
"A jak ti to máme jako věřit?" řekl nedůvěřivě Josh, který až doposud mlčel. Všichni mu souhlasně přitakávali.
"Co já vím!" vyštěkl Sebastian.
"Josh má pravdu, jak zjistíme, že nás nevodíš za nos?"
"Snad jsem dostal každou, ne? Tak nevidím důvod, proč byste mi neměli věřit."
"To možná jo, ale tohle je něco jinýho. Tahle je bohatá a vůbec je to tak trochu nadstandart. Prostě vyšší level."
"Mám nápad," rozhodl Dean, "vezmeš ji někam ven a my tam čirou náhodou budem taky, ale samozřejmě se k tobě nebudem vůbec znát."
"No jasně, hrozně nenápadný," zahulákal Sebastian.
"Klídek, kámo."
"Tak alespoň jeden z nás," zavelel Bill.
"Jo, to by šlo," řekli souhlasně.
"No fajn, musím jít," řekl nasupeně Sebastian, nedopalek od cigarety hodil do popelníku a vyrazil z hospody. S hlasitým prásknutím za sebou zavřel dveře. Chvíli stál přede dveřmi, s koženou bundou pod paží, ve tváři rudý jako krocan a z hluboka se nadechoval.
To snad není možný! Tak já jsem v partě ten hlavní a oni mi ještě nevěří. Jako bych snad někdy zklamal do háje!
Ve skutečnosti ho ale užíralo, že se smáli Elle. Vadilo mu, když o ní mluvili jako o kusu masa. Ale koneckonců byla to přece sázka. Ačkoliv se mu do ní nechtělo, teď už nebylo cesty zpět. Musel to udělat. Chtě nechtě.
No co, tak to udělám, je to přece holka jako každá jiná. Čím naivnější, tím lepší! rozhodl nakonec. Rozhodl se dál si namlouvat, že mu na ní vlastně vůbec nesejde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012