Textbook tenderness - Díl 22.

17. září 2011 v 23:22 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella se zhluboka nadechla. Po chvilce se zprudka otevřely dveře. Objevila se v nich drobná bruneta, jejíž oči se nápadně podobaly Sebastianovým. Okamžitě v ní poznala jeho matku. Paní Brownová do dveří vrazila s nasupeným výrazem, nejspíš byla naštvaná, že ji někdo ruší, ale jakmile spatřila Ellu, v její tváři se zrcadlil spíš údiv.
"Vy, vy .. " koktala a se zájmem si Ellu prohlížela. S tímhle zádrhelem ovšem Ella nepočítala.
"Vy jste matka Sebastiana? Sebastiana Browna?" zdvořile přehlížela její rozpaky.
"A-ano," snažila se působit co nejvyrovnaněji. Ella přemýšlela, co teď. Má se zeptat, jestli smí dál? Má počkat, jestli paní Brownová zavolá Sebastiana sama? Co má vlastně v takové situaci vůbec dělat? Vzpomněla si na Michelle. Co by asi v téhle situaci udělala ona? Určitě by za všech okolností chtěla vidět svého Jasona.
"A je Sebastian doma?" otázala se značnými rozpaky.
"Je, zrovna se učí."
"Hmm, mohla bych dál?"
"Jasně, omlouvám se, ani jsem vás nepozvala dál," omluvila se. Zdála se být milá. Poodstoupila, aby mohla Ella dovnitř a poté zavřela dveře. Chvíli ještě stála v hale a pozorovala Ellu. Potom ze sebe vydala:
"Můžu se zeptat, jak se jmenujete? Nechci být nějaká nezdvořilá, jenom jsem vás ještě nikdy neviděla."
"Já jsem Ella, tedy Eleanora Bellová," podala jí mile ruku. Paní Brownová si utřela ruku ulepenou od těsta do puntíkované zástěry, kterou měla na sobě a poté si s Ellou potřásla rukou.
"A vodkud jste?"
"Z Hopeville," odpověděla stručně. Nestála už o další vyzvídání, chtěla prostě jenom vidět Sebastiana a pokračovat i přes ten drobný zádrhel podle Michellina vzoru.
"Z Hopeville? Vy jste se teď někdy přistěhovala?"
"Ne, bydlím tu od narození," taktně odpovídala Ella, ale neustále nakukovala té drobné paní přes rameno a doufala, že se třeba objeví Sebastian a vysvobodí ji, i za cenu toho, že by mu tím nejspíš zkazila překvapení.
"Vod narození? V tom případě je divný, že jsme se tu ještě nikdy nepotkaly. Hopeville není zase tak malý na to, abych přehlídla takovou slečnu, jako jste vy. Kolik že vám to je?" Paní Brownová Elliny prosby nevyslyšela, naopak. Vyptávala se dál.
"Je mi patnáct. Víte, sem dolů chodím vážně hrozně málo. Většinu času trávím doma, nechodím sem ani do školy, rodiče mě učí doma," o tom, že ji samotnou nepouští ani na krok se nezmiňovala. Předešla tak zbytečnému vyptávání o tom, jakto, že je tady a nebyla zrovna dvakrát hrdá na to, že lhala matce.
"Dolů?" podivila se, "kde že to bydlíte?"
"Nahoře, ve vile," usmála se Ella a doufala, že tentokrát s vyptáváním opravdu přestane. Paní Brownová neskrývala údiv.
"No jo, že mě to netrklo hned. Přece každej ví, že nahoře bydlí ti, ti Bellovi, no."
"Můžu za Sebastianem?" nevydržela to.
"Jo, jasně, má pokoj hned tady, vlevo," rozmáchla se rukou. Ella byla ráda, že se nevyptávala, jak se seznámili.
Paní Brownová odešla do kuchyně se slovy, že se musí vrátit k vaření. Ella jí za to byla vděčná. Vydala se směrem k Sebastianovu pokoji. Prošla pod korálkovým závěsem a ocitla se před jeho dveřmi. Hlasitě polkla a položila ruku na kliku. Teď nebo nikdy, pomyslela si. Vzala za kliku a po chvíli už byla v Sebastianově pokoji. Nevšiml si jí. Ležel na posteli, zabraný do nějakého čtení. Vlasy měl rozházené do všech stran, nebyl ani oholený, na tváři měl strniště. Na sobě měl otrhané rifle, které měly na kolenou rozparky. Modrou kostkovanou košili měl rozepnutou. Hned vedle knihy, ve které si četl měl misku s křupkami a co chvíli si jednu vzal. Ellu si v ten moment vzpomněla na nadpis v jednom módním časopisu, který našla u matky na nočním stolu. Nadpis hlásal nedbalá elegance. Přesně to by jej teď vystihovalo, pomyslela si. Musela se usmát, když si všimla, jak je zamyšlený, všimla si tak i té nepatrné vrásky na čele, kterou zpozorovala už v knihovně. Přesně s takovou vráskou popisovala Michelle svého Jasona. Znovu se pousmála.
Ella ještě chvíli stála uprostřed pokoje, přišlo jí divné, že si jí Sebastian ještě nevšiml. Nebo předstírá, že tam vůbec není? Zakašlala. Nic se nestalo. Popošla kousek blíž k němu. Opět nic. Přišla k němu tak blízko, jak jen jí to jeho postel dovolovala a klekla si, aby mu zpříma hleděla do očí. Konečně si jí všiml. Sebastian úlekem rozsypal celou misku křupek po posteli a na zem a společně s miskou mu z rukou vyletěla i kniha. Z uší si vytáhl sluchátka. Ella na nic nečekala. Možná teď nebyla ta nejlepší chvíle, ale využila Sebastianova údivu, toho, že v téhle chvíli je naprosto nepřipravený a že se nejspíš ani nebude bránit. Rychle se posadila na postel kousek naproti němu a doufala, že se z toho šoku, že přišla až k němu do pokoje zatím nevzpamatoval. Přemýšlela co teď. Za každou cenu chtěla, aby její polibek byl naprosto správný. Vzpoměnla si na Jasona. Pevně ovinula ruce kolem Sebastiana a přimáčkla ho ke zdi. Stejně jako Jason s Michelle. Zavřela oči a přiblížila se k němu. Objala ho ještě pevněji. Připadalo jí to neskutečně nádherné v jeho těsné blízkosti.
Chvíli ještě vyčkávala, jako by se rozhodovala, jestli je to, co dělá vůbec správné, ale nakonec neodolala. Překonala i tu malou vzdálenost, která je dělila od polibku. Jemně se dotkla svými rty těch jeho. V ten moment jakoby někdo do jejího těla pustil elektrický proud. Chvíli uvažovala, co to mohlo způsobit, ale když jí Sebastian jemný dotek rtů oplatil, uvědomila si, že jí je naprosto jedno, co to způsobilo, ale že se jí to vlastně hrozně líbí a vybízí ji to k dalším polibkům a dotekům. Chvění svého těla ignorovala. V tuhle chvíli pro ni existovaly jen rty Sebastiana a ty její. Postupně přesunula svoje ruce na Sebastianovy tváře a přitáhla si k sobě jeho tvář ještě blíž, pokud to vůbec bylo možné. Hladově znovu a znovu ochutnávala jeho rty. Ella najednou nevěděla, kde je nahoře a kde je dole. Jako by s ní někdo zatočil a pro ni existovala jenom tahle chvíle, jenom Sebastian, jenom jeho pokoj. Pokud při čtení knihy jí polibky přišly úžasné, teď jenom žasla, že je to ještě nádhernější, než si vůbec představovala. Celé tělo měla jako ze želatiny. Nevěděla, kde se to v ní bere. Připadalo jí, jakoby její tělo jednalo za ni. Jakoby si samo žádalo sladké polibky. Jakoby to snad ani nebyla ona. Ale jedno věděla naprosto jistě: Přála si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, přála si, aby trvala věčně. Chvíli tam ještě seděli, vzájemně ochutnávali rty toho druhého a po chvíli Elle instinkt naznačil, že by do hry se rty měla zapojit i jazyk. Ve chvíli, kdy se Ellin jazyk dotkl toho Sebastianova, vydral se jí, proti její vůli, z úst hlasitý vzdech. Lekla se a odtáhla se od Sebastiana a rychle si přikryla ústa na důkaz toho, že ani nevěděla, jak se to stalo. Sebastian na ni naprosto nechápavě zíral. Ella najednou nevěděla, co teď. Tak daleko už se v knize nedostala na to, aby se věděla, co dělat po tak nádherné chvíli. Vyřešila to ale po svém. Vyletěla ze Sebastianova bytu jako neřízená střela a zastavila se až o patro níž. Opřela se o stěnu a uvědomila si, že těžce oddechuje a srdce jí bije dvakrát rychleji, než normálně. Usmála se, protože věděla, že dosáhla svého. Na chvíli zavřela oči a vzpomínala na to, co se před malou chvílí událo v Sebastianově pokoji. Hlasitě si povzdechla. Věděla, že tu nemůže stát věčně. Věděla, že buď musí zpátky nahoru a nebo domů DOMŮ! pomyslela si a došlo jí, že za chvíli bude doma i její matka. V tu chvíli už nemyslela na Sebastiana, ale rozběhla se obrovskou rychlostí po schodech. Zpomalila až v kopci, od kterého bylo k vile opravdu kousek. Když uslyšela auto, rychle přidala do kroku. S úlevou zjistila, že to není auto její matky, nýbrž úplně jiné auto, nejspíš nějaký starý model.
Po chvilce Ella stála před vchodovými dveřmi. Došlo jí, co řekla Marry Anne a Therese a věděla, že musí být jako myška, aby ji ani jedna ze služebných neobjevila. Mohla se jenom modlit, že ji ani jedna z nich během večera nepřišla zkontrolovat. To by si zadělávala na opravdu velký průšvih. Na chvíli se ohlédla, aby se ujistila, že matčino auto ještě u domu nestojí. Když se uklidnila, opatrně vzala za kliku, boty urovnala do botníku a vydala se po schodech do druhého patra. Namířila si to rovnou do šatny, kde se přesvlékla. Vydala se do koupelny, kde se umyla. Ve sprše si vzpomněla na Sebastianovy polibky, nasměrovala proud vody na svoje rty, aby si alespoň trochu připomněla ty jeho, ale nebylo to ono. Bylo to něco úplně jiného. Sebastianovy rty byly měkčí, teplejší, smyslnější, voňavější a sladší. A vyvolávaly v ní .. Nemohla přijít na to, co v ní vlastně jeho rty vyvolávají. Nenacházela ta správná slova. Taky jak by mohla. O polibcích jako takových se dočetla až v dívčím románu. Zamyslela se. Proč jí matka nikdy o polibcích neřekla? Vždyť jsou tak nádherné. Proč by jí něco takového nechtěla dopřát? Ozvalo se hlasité zabušení na dveře.
"Slečno Eleanoro?" Ella poznala Theresin hlas. Neodpověděla.
"Není vám nic? Vy ještě nespíte?" uvědomila si, že celou tu dobu měla puštěnou vodu, rychle ji vypnula.
"Omlouvám se, nejspíš jsem usnula při učení, jak už jsem říkala, nebylo mi moc dobře, ale nejspíš bych znovu neeusnula, kdybych se nešla umýt. Nic mi není, jenom jsem se trochu zamyslela. Osuším se a hned půjdu spát," ujistila ji.
"Dobře," přitakala Theresa trochu nejistě,"kdyby vám v noci nebylo dobře, klidně mě přijďte vzbudit," řekla ještě a Ella už jenom slyšela, jak schází ze schodů.
"Uff, ještě že mi věřila," oddechla si potichu Ella, zabalila se do ručníku, vyčistila si zuby, prohrábla si hřebenem vlasy a zastavila se před zamlženým zrcadlem. Prstem na něm vykouzlila drobné srdíčko a poté utřela páru ze zrcadla úplně, aby na sebe viděla. Nejdřív si rukou učísla vlasy, poté prsty přejela hebké čelo, udělala elegantní smyčku okolo očí, sklouzla na drobný nosík a skončila u rtů.
Tak tyhle rty se dotkly těch Sebastianových. Tak tyhle rty dostaly svůj první polibek. Tak tyhle rty zažily to nejmagičtější v mém životě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012