Textbook tenderness - Díl 21.

17. září 2011 v 23:21 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
..."To by ti ani nepomohlo," ujistil ji.
"Já jsem ti chtěla říct, že tě hrozně miluju a vím, že jsem udělala chybu, ale byla jsem opilá a když Monica s Claire se do mě celý večer navážely, pak se objevil Bryan, kterého jsem kdysi tolik milovala a .. a .. " docházely jí slova. Věděla, že nebyla fér vůči svým kamarádkám, když do důvodů proč se to stalo zahrnula právě je.
"Ano a pak jsi se vyspala s mým nejlepším kamarádem. Ne, děkuji, detaily znát nepotřebuji. Už můžeš jít, tohle mi stačí," dokončil větu za Michelle. Měl pocit, že ho přišla jen potrápit, že se mu přišla vysmát do obličeje.
"Já jsem se s ním nevyspala!" hájila se. Jason se zarazil.
"Nevím, kdo ti co nakukal, ale já jsem se s ním nevyspala! Pozval mě na drink a pak mě z ničehonic políbil. Nebránila jsem se, to přiznávám, ale pak mě zavlekl na záchody a začal ze mě násilím rvát blůzu, ale pak jsem se bránila a řekla mu, že mám tebe! Ráno mi děkoval a omlouval se za ten polibek, doufal, že nám to odpustíš a děkoval mi za to, že jsem ho odmítla. Já ho nemiluju, milovala jsem kdysi!Byla to jen jedna hloupá pusa dvou opilých lidí! Miluju tebe Jasone!" chrlila ze sebe rozhodně. Ani nevěděla, kde se v ní ta energie bere. Jason na ni zíral jako omámený. Nohy se mu podlomily a musel se posadit na židli uprostřed haly. Takže ona se s Bryanem nevyspala, Bryan se po ní sápal, ale odmítla ho, dali si jen pusu, líbali se. Jak dlouho? Záleží na tom vůbec? Odpustí jí polibek? Odpustí a nebo ne? Vtom zauvažoval, nesedělo mu něco.
"Ty jsi spala u Bryana?"
"Samozřejmě že ne, spala jsem u Claire, rodiče neměla doma. Byla tam s námi i Monica. Bryan jenom nelenil a hned ráno se mi přišel omluvit."
Jason se znovu ponořil do uvažování.Zadíval se na Michell, plnou očekávání, jestli ji její láska odpustí nebo ne. Byl rozhodnutý v mžiku. Polibek za opilosti přece nic neznamená. Byl u ní během chvilky. Ovinul okolo ní paže a něžně se rty dotknul těch jejích. Letmý polibek náležitě protahoval, neviděl ji přece celý týden a dokonce si myslel, že už ji nadobro ztratil. Zachvěla se a přivřela oči. Musel se usmát.
"Slib mi, že už se to nikdy nebude opakovat," odtáhl se od ní na chvíli.
"Lásko, slíbím ti cokoliv!" vyhrkla.
"Třetí šance už nedávám," zamračil se a nahodil přitom ten legrační škleb. Michelle okamžitě vyprskla smíchy. Pochopil a taky se zasmál, ale už neměl sílu držet se dál. Znovu ji ovinul, tentokrát pevněji a přimáčkl ji ke zdi. Jemně jí jazykem olíznul rty, což v Michelle vyvolalo další vlnu zachvění. Tak strašně moc mu chyběla. Michelle mu polibky opětovala. Jazykem důkladně prozkoumávala jeho ústa, jako by to byl jejich první polibek a ona neznala každý jeho detail. Nevěděla, jak dlouho tam stáli, ale vyrušila je až Carolina, která se při pohledu na rozcuchanou Michelle s odhozenými svršky v polorozepnuté blůzce a rozmazanou rtěnkou po celém obličeji rozesmála, dala si dvě a dvě dohromady a se slovy že jde domů dělat si úkoly, odešla.

Ellu zaklapla knihu. Přistihla se, jak si sahá prstem na rty a snaží se napodobit pohyby Michelle a Jasona. Knize nerozumněla, ale připadla jí vzrušující. Cítila, že jí srdce buší o poznáni rychleji, než předtím. Představovala si, že je Michelle a Jason že je Sebastian. Nerozumněla vůbec ničemu. Věděla, že dospělí to tak dělávají, že se vzájemně dotýkají rty, viděla to i u rodičů, ale byly to spíš letmé polibky, než vášnivé hry s jazyky. Ella si povzdechla. Kniha jí připadla napínavá, chtěla číst dál, ale věděla, že by bylo příliš nebezpečné půjčit si ji domů. Matka se jí mohla přehrabovat věcmi a mohla tam na ni náhodou narazit a to ona rozhodně nemohla riskovat. Knihovnice se po ní netrpělivě koukala.
"Slečinko, za pět minut budu zavírat, tak byste měla jít. Normálně zavírám dřív, nikdo už mi sem tak pozdě nechodí," řekla trochu nabručeně, Ella jí nejspíš protáhla pracovní dobu.
Má mít otevřeno tak, jak stojí na cedulce při vstupu do knihovny, pomyslela si Ella, ale nahlas to neřekla, pouze taktně přikývla a knihu vrátila své místo do poličky. Byla připravená vrátit se sem a knihu začít číst od začátku. Chtěla se o té Michelle a o Jasonovi dozvědět víc.
"Vy si tu knížku nebudete brát?" udivila se knihovnice.
"Ne, budu si ji sem chodit číst," řekla Ella.
"To jste si ji klidně, slečno, mohla teda číst doma," řekla trochu dotčeně, že tu čekala jenom proto, aby si Ella mohla číst knížku tady v knihovně.
"Pardon," omluvila se.
"No co, stejně na ceduli je psaný do šesti, asi to zkrátím jenom do pěti, taky mám doma děcka, že jo," zahudrovala. Ella už ji nějak zvlášť neposlouchala. S přáním pěkného večera se vydala tmavou ulicí zpátky domů. Naposledy se ohlédla za knihovnou, už se v ní nesvítilo a knihovnice právě zamykala.
Ella si vzpomněla na knihu a okamžitě si uvědomila, že původně šla navštívit Sebastiana. Sice neví, kde bydlí, ale knihovnice při předchozí návštěvě i s ním vypadala, že se s ním zná, ta by to vědět mohla. Rozběhla se proto přímo k ní a knihovnici tím zjevně dost vyděsila.
"Holka, co blázníš? Sem se tě lekla, tfuj," ulevila si.
"Omlouvám se, nechtěla jsem vás vyděsit, jenom se chci na něco zeptat."
"No tak teda spusť. Teda pardon, spusťte, slečno," změřila si ji nejistě. Ella ji nechala při vykání. Připadala si dospěle. Navíc se jí vyjadřování knihovnice vůbec nelíbilo. Používala spoustu nespisovných slov a ještě ke všemu se neobešla bez rozhazování rukama. Navíc jí připadlo, že se jí Ella ani její matka příliš nezamlouvají. Nespletla se.
"Vlastně jsem se chtěla jenom zeptat," začala mile, ale trochu nejistě, když ji knihovnice pobídla, ať pokračuje, že spěchá domů, že už i tak má dost velké zpoždění, dořekla to.
"Jenom se chci zeptat, jestli nevíte, kde bydlí Sebastian, ten kluk, se kterým jsem tu byla prvně." Knihovnice vyvalila oči.
"Jo, ten bydlí vo pár ulic vedle," řekla a začala Elle popisovat cestu. Ella bedlivě poslouchala, aby si zapamatovala přesně všechno, co jí knihovnice řekne.
"Ale slečno, dejte si pozor, je to chuligán," považovala nejspíš za důležité ji před ním varovat a pak se klusem vydala opačným směrem, než měla jít Ella. Neměla sice tušení, co znamená slovo 'chuligán', ale myslela si, že to nic pěkného nebude. Bylo jí jedno, co o něm kdo říká. Ona věděla své a to jí stačilo. Přece není snad tolik nemožná, že by si nedokázala udělat si o někom obrázek sama.
Ella se zamyslela a chodila po ulicích přesně tak, jak jí poradila knihovnice. Za pár minut už stála před panelovým domem, který jí nápadně připomínal ten, ze kterého Sebastian přivlekl tu jeho motorku. Ale byl to skutečně on? Ellu sžíraly pochybnosti. Nebyla si vůbec jistá. Jako na zavolanou z paneláku vyběhl jakýsi bělovlasý děda s hustým knírem. Vypadá mile, pomyslela si. Napadlo ji zeptat se ho, jestli je tu správně, ale předběhl ji. Změřil si Ellu pohledem a poté se zeptal:
"Taková krásná, copak tu děláte slečno? Hledáte snad někoho?" zeptal se nezvykle pisklavým hláskem.
"Vlastně, vlastně ano," řekla trochu nejistě. Nadzvedl obočí na důkaz, že ji poslouchá.
"Vlastně se chci zeptat, jestli jsem tu správně. Hledám totiž Sebastiana."
"Snad ne Browna?" rozezlil se. Už nevypadal tak mile. Naopak zbrunátněl v obličeji a jeho tvář nabyla barvy krocana.
"Ano, to bude nejspíš on."
Děda začal hlasitě nadávat, uslyšela mezi sprškou nadávek i slovo 'chuligán' a musela se usmát. Neznala pochopitelně ani jedno slovo, které ten stařík vypustil z úst, ale přestala se mu věnovat ve chvíli, kdy se dozvěděla, že ten Sebastian, kterého hledá opravdu nejspíš bydlí tady. Takže se nespletla a knihovnice jí cestu poradila nejspíš opravdu správně. Původně se staříka chtěla zeptat, jestli mu nic není, ale to už se dobelhal o kus dál, do távře se mu nejspíš vrátila i původní barva, ale pořád ještě slyšela nějaká ta slova, která slyšela poprvé v životě. Přestala si ho znovu všímat. Srdce se jí rozbušilo. Vydala se ke zvonkům. Chtěla po vzoru té Michelle z knížky oklepat si boty, ale došlo jí, že všechen sníh už roztál. Letošní zima za moc nestála. Byl teprve začátek března a sníh už byl tentam. Přesto zadupala, aby si z podpatku oklepala hlínu. Usmála se. Dlouho si prohlížela zvonky, než našla přijímení Brownovi. Usoudila, že to nejspíš bude Sebastian, Sebastian Brown. Po chvilce se i z jejich zvonku ozvalo 'Haló?'. Ella neodpověděla, čekala. Dveře se nakonec otevřely a ona vyšla po schodech nahoru. Chtěla Sebastiana překvapit. Neměla v úmyslu mu říkat, že je to ona. Po chvíli pochopitla systém, jaký v panelovém domě je. Na každých dveří je cedulka s příslušným jménem, kdo v bytě bydlí. Mělo ji to napadnout hned. Oni přece mají na vile taky jmenovku. Občas se zarazila, když na jedné cedulce spatřila hned tři příjmení, ale nevěnovala tomu pozornost, hlavně potřebovala najít byt, ve kterém bydlí Sebastian. Po asi desetiminutovém pátrání zjistila, že Sebastian bydlí v sedmém patře, tudíž úplně nahoře. Polkla, když stála kousek od jeho dveří. Pochopila, jak se cítila Michelle, když stála před Jasonovými dveřmi i když vůbec netušila, proč se šla Michelle ospravedlňovat a ona přece se Sebastianem ani neměla to, co Michelle s Jasonem. Chvíli přemýšlela a nakonec po vzoru Michelle dvakrát hlasitě zabušila na dveře, aby ji Sebastian slyšel. Chvíli se nic nedělo, ale Ella se nechtěla vzdát. Zabušila znovu, tentokrát o poznání hlasitěji.
"No jo, vždyť už jdu," ozvalo se z bytu. Elle to ovšem nepřipadalo jako hlas Sebastiana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012