Textbook tenderness - Díl 20.

17. září 2011 v 23:19 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Michelle si opakovaným zadupáním setřásla z holinek poslední zbytky sněhu. Věděla, že už nemá cenu to dál protahovat, proto rozhodně zazvonila a v tom uslyšela ten nejkrásnější hlas na světě:
"Haló?" Michelle měla chuť se otočit a odejít, netušila, co tu dělá, věděla, že je to předem prohrané. Mezitím, co se Michelle rozmýšlela, jestli má říct, že je to ona, že stojí pouze o to si s ním promluvit se hlas neustále ujišťoval, kdo že to zvoní. Michelle se zrovna otočila, když v tom ji bzučení dveří oznámilo, že ji právě pustil dovnitř. Ještě uslyšela jeho ujišťování
kdo je na druhém konci, ale když opět neuspěl, řekl jen:
"Zatracenej krám, už zase nefunguje."
Michelle se musela usmát. Slušelo mu to, když se zlobil. Vzpomněla si na tu drobnou vrásku, která mu vyskočila na čele, když byl rozzlobený. Vzpomněla si na legrační úšklebek, který se mu vždycky vyloudil na rtech a Michelle se dlouho neubránila smíchu. Proto jim nikdy žádné vážně téma nevydrželo dlouho. Michelle se smála jeho legračnímu šklebu a Jason se k ní vždycky po chvíli přidal. Byl schopný jí odpustit cokoliv, vzpomněla si. Ale tohle ne, tohle bylo i na něj moc.
Zamyslela se natolik, že málem zapomněla zatlačit do dveří, aby povolily a vpustily ji dovnitř. Rychle to napravila. Až vevnitř si uvědomila, jaká byla venku zima. Byla tolik zabraná do přemýšlení o Jasonovi, že ani nestačila vnímat, jaká je venku zima. Bylo to už něco přes týden, co se s ní Jason rozešel. Hluboce litovala svého omylu a čím dál tím víc si uvědomovala, že za ním bude muset zajít. Moc si přála, aby to mezi nimi bylo jako dřív, ale byla si téměř jistá, že Jason jí tohle neodpustí. Byl tolerantní, chápavý a milý, ale nevěru nestrpěl, nevěra pro něj znamenala konečnou. Zapřemýšlela, proč to vlastně udělala, přece jí bylo s Jasonem tak nádherně. Vždycky když přemýšlela, proč se to vlastně stalo, dospěla ke stejnému závěru. Bryan byl neskutečně atraktivní a na základní škole do něj byla strašně zamilovaná. Když si s Claire a Monicou vyrazily na diskotéku, opily se, potkaly tam Bryana, tak se jí obě dvě kamarádky z legrace vysmívaly, že si toho moc neužije, když už je přes rok zadaná a jestli ji to pořád baví, koukat se na ty dvě, jak si najdou nějakou známost na jeden večer a poté si řeknou svoje sbohem a už se nikdy nevidí? Michelle si vzpomínala, že jí děvčata nasadila brouka do hlavy. Věděla, že miluje Jasona, ale nějaký hlásek tam vzadu v její hlavě jí našeptával, že děvčata mají vlastně pravdu. Takové to krátké povyražení jí chybělo a řekla si, že jí nebaví jenom tak sedět a pozorovat, jak si děvčata užívají se svými vyčíhnutými objevy a ona jen sedí a uklidňuje se, že na ni doma čeká milující přítel. Věděla, že tomu napomohlo i množství alkoholu, které ten večer zkonzumovala a když se pak objevil Bryan, její někdejší láska, přisedl si k nim a neustále ji zval na panáky, udělalo to své. Zapomněla na Jasona a poddala se myšlence, že stará láska nerezaví. I když se před Bryanem zmínila o tom, že je už rok šťastně zadaná s Jasonem, vůbec mu to nebránilo zatáhnout ji na pánské záchody do kabinky. Ani Monica s Claire se po ní nějak zvlášť nesháněly. Mohly jí v tom přece zabránit. Věděla, že by je z toho mohla obviňovat, ale bylo by to vůči nim nefér, přátelí se s nimi přece už takových let. Byly jenom opilé a ona se neměla dát zviklat.
Po chvilce uvažování si uvědomila, že Jasonův sladký hlas se rozléhá po celé chodbě. Zastavila se totiž dole a přemýšlela a on zatím zjišťuje, jestli opravdu někdo zvonil na něj. Michelle mu neodpověděla, jenom se nejistě vydala po schodech nahoru.
Jason mezitím zavřel dveře, myslel si, že šlo buď o omyl, nebo si prostě nějaký soused zase zapomněl klíče. Povzdechl si. Čekal .. Přemýšlel co vlastně čekal? Že příjde Michelle, usměje se na něj a omluví se mu? Že se vyspala s jeho nejlepším kamarádem? Po roce vztahu? Ne .. Oba se snažili se ospravedlňovat už dost a to co udělali se přece nedalo omluvit jenom tak. Michelle to vzdala už dávno, ale Bryan ho neustále bombardoval vzkazy. Vždycky je ale bez přečtení smazal. Už pro něj nebyl nejlepším přítelem, se kterým se znal už od plen. Nechtěl se s tím člověkem znát. Vzal mu dívku, kterou tak dlouho miloval, on mu ji prachsprostě ukradl. Ale nechtěl už myslet na Michelle. Hlavně ne teď, když tu byla Carolina. Nesměl na sobě dát nic znát.
"Zlato, dala by sis čaj?"
"Ráda," usmála se dlouhovlasá modrooká bruneta navlečená jenom v jeho košili."
Michelle šla celou cestu jako vepř na porážku. Věděla, že tenhle boj je předem prohraný. Věděla, jak se Jason stavěl k nevěře a taky věděla, že jí to nikdy neodpustí. Až teď si uvědomovala, jak moc ho miluje a jak moc bez něj život není to pravé ořechové. Rychle zahnala slzy a pár kroků od jeho dveří hrdě vztyčila hlavu. Nemohl ji najít jako uzlíček nervů, zkroušenou a poraženou už předem. Alespoň on musel být v domnění, že věří, že to ještě můžou dát dohromady. Napřáhla ruku a přemýšlela, jestli má nebo nemá zaklepat. Natáhla rozhodně ruku a dvakrát hlasitě zabušila, aby ji slyšel. V ten moment ale zpanikařila, chtěla se otočit a zbaběle utéct, ale to už ve dveřích stál Jason a nechápavě si ji měřil pohledem. Že by ji přivoval? Ale co tu chce? Ona má ještě tu drzost sem přijít? Pohled na ni mu drásal srdce. Věděl, že ji miluje, ale zároveň taky fakt, že jí to nikdy nemůže odpustit. Nervózně se na něj usmála. Úsměv jí neoplatil a v jednu chvíli dokonce přemýšlel, že jí zabouchne dveře, ale vtom ho někdo chytil kolem pasu.
"Kdo je to, Jayi?" zeptala se dlouhovlasá bruneta. Michelle si ji zvědavě měřila pohledem. Její dlouhé hnědé vlasy kaštanové barvy jí splývaly až k zadku. Byly dokole rovné a husté. Měla nádhernou tvář, opálenou, stejně jako Jason. Opálení mu vždycky vydrželo přes celou zimu. Měla malý nosík a obrovskýma jasně modrýma očima si měřila zase Michelle. Michelle neuniklo, že má na sobě jenom Jasonovu košili. Když tu dívku spatřila, zmrznul jí úsměv na rtech. Byla nádherná, o tom nebylo pochyb. Čekala cokoliv, čekala zabouchnutí dveří, hysterickou scénu, čekala, že ji ani neotevře dveře, ale tohle nečekala. Mohlo ji napadnout, že už si stačil někoho najít, že ji nahradil. Dívce mohlo být něco málo přes osmnáct. Takže téměř stejně stará jako Michelle. Pálily ji v očích slzy. Věděla ale, že si tohle zaslouží, měla to přece čekat. Jason je atraktivní mužský, navíc ještě ke všemu chytrý. Bylo to přece víc než jasné, že si někoho najde. Ale nevěděla, že to bude trvat tak krátkou dobu. Hlavně nezačít brečet, pomyslela si v duchu Michelle, ale stávalo se to čím dál tím obtížnější.
"Já, neměla jsem chodit, byla to chyba," zahuhňala a na konci věty se jí zlomil hlas. Celou tu dobu nespouštěla z dívky oči. Jason neprotestoval i když by ve skrytu duše nejradši zakřičel, ať proboha nikam nechodí. Nejraději by ji přivinul k sobě a už ji nikdy nepustil, ale nemohl jí odpustit to, co se stalo. Jenom nečinně sledoval, jak odchází.
"Brácho, brácho, kdo to byl?" naléhala na Jasona Carolina.
BRÁCHO? projelo Michelle hlavou. Byla to jeho sestra? Prudce sebou škubla a otočila se zpátky k Jasonovi a té brunetě. Jason viditelně přikývl. Pochopil, co si Michelle myslela. Chtěl ji v tom nechat, ale Carolina se prozradila. Přemýšlel, že by si možná alespoň mohl vyslechnout, co má na srdci.
"To je Carolina, moje sestra," ujistil ji.
"Moc mě těší," napřahovala k Michelle Carolina svoji hubenou ručku.
"Ach, mě taky, jsem Michell," napřahovala se k ní. Viditelně se jí ulevilo. Rychle si otřela slzy do rukávu kabátu.
"Já Carolina," mile se uculila.
"Brácho, no tak, pozvi ji dál," vybídla Jasona.
"Jo, hm, tak tedy, pojď dál." Připadal jí takový zvláštně odtažitý, ale co čekala.
"Po-potřebovala bych si s tebou promluvit." hlasitě poptáhla.
Jsem naprosto nemožná! Pomyslela si.
"Jo tak, já stejně asi půjdu, už jsem na odchodu," ozvala se Carolina.
"Nesmysl ségra, bude to za chvilku vyřízený, stejně ti ještě neuschnuly věci." To by vysvětlovalo, proč má na sobě jeho košili, má mokré věci. Moc mi to ale neusnadňuje přítomností svojí sestry, pomyslela si. Trochu ji zarazilo, že Jason řekl, že to vyřídí během chvilky, ale nedala se odradit.
"No, kluci mě cestou vyváleli ve sněhu, hrozný paka," protočila Caroline oči.
"Jeden by řekl, že kluci v tom věku se budou chovat už rozumně, ale jsou to pořád děti," zasmála se Michelle docela nuceně. Snažila se odlehčit atmosféru.
"No, v podstatě od těch třináctiletých blbečků bych moc rozumnýho chování nečekala," zakřenila se Carolina. Michelle se po ní udiveně koukla.
"Tobě je třináct?" zeptala se s neskrývaným zájmem.
"Čtrnáct, ale jsem jedna z nejstarších ve třídě," ujistila ji.
"Páni, tipovala bych tě tak na osmnáct." Znovu se zakřenila. Hned si ale opět uvědomila, proč tu je. Carolina pochopila a nenápadně vycouvala.
"Budu ve tvojí pracovně, skočím si na net," oznámila potichu. Jason ji ale slyšel. Hned co se za ní zavřely dveře, vyštěkl:
"Co tu chceš?"
"Já, já, nepřišela jsem se ospravedlňovat," začala tichounce. Ještě tišeji, než Carolina....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012