Textbook tenderness - Díl 2.

17. září 2011 v 23:00 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanora rozlepila oči. Věděla, že ji čeká náročný den, ale přes to všechno se musela usmát. Vklouzla do svých teplých bačkor a roztáhla mohutné rolety. Chvíli jen tak stála a koukala na probouzející se Hopeville. Za chvíli se ale ohlásil její žaludek. Eleanor se zasmála. Přehodila přes sebe semišový župan a seběhla dolů do kuchyně, aby si udělala něco k snídani.
,,Dobré ráno slečno Leanor." pozdravila služka Theresa, jakmile se Eleanora přihnala do kuchyně.
,,Dobré ráno Thereso." usmála se mile Eleanora a uloupla si kousek vánočky, kterou nesla na podnosu. Theresa Leanor na oko pohrozila prstem. Obě se zasmály.
,,Jak jste se vyspala slečno? Dnes máte velký den, že?"
,,Vyspala jsem se skvěle, zdál se mi nádherný sen!" usmívala se Leanor. Theresa se zarazila.
,,Smím-li být tak troufalá, o čem ten sen byl?"
,,Zdálo se mi o tom, že jsem dnešní přezkoušení zvládla na výborné." rozzářila se Leanor.
,,Ale vždyť to není žádný sen, to je realita. Je tomu tak pokaždé."
,,Ale třeba tomu dnes tak nebude." zamračila se.
,,Proč by ne? Vždyť jste se pilně připravovala slečno. A nemračte se, úsměv vám sluší mnohem víc." řekla Theresa a vrátila se ke svojí práci.
Znovu se ohlásil Eleanořin žaludek.
,,Nenajedenče!" okřikla ho Eleanora a poté se věnovala přípravě topinek. Když viděla, že se její rodiče ke vstávání moc nemají, udělala i pár topinek pro ně. Pro matku topinky s medem a pro otce s marmeládou a k tomu hrnek horkého jablečného čaje. Jenom co Eleanora položila snídani na velký jídelní stůl o třiceti židlích, do jídelny nakoukla její matka zabalená v teplém županu, stejně jako její dcera.
,,Dobré ráno mami."
,,Dobré zlato. Co to tu tak nádherně voní? Tys nám udělala snídani? To je od tebe milé. Tatínek s námi dnes bohužel snídat nebude. Brzy ráno odjel, potřebovali ho v práci." zalhala. Eleanora však nic nepoznala.
,,To nevadí, nechám tu snídani Therese. Určitě se ještě ani nestihla najíst."
Matka pokývla a usadila se vedle své dcery. Vzájemně si popřály dobrou chuť a daly se do jídla.
,,Eleanoro, děkuji za snídani."
,,Nemáš zač mami." usmála se Leanor a zastrčila si neposedný pramínek vlasů za ucho.
,,Leanor, koukni, kolik je hodin, už je čas jít."
Eleanora se zmateně podívala na hodiny. Rychle vstala ze židle a začala sklízet špinavé nádobí.
,,Slečno nechte to, já to uklidím." usmála se drobná brunetka Theresa podruhé.
,,Thereso, až to uklidíš, máš tam talíř s topinkami."
,,Pro mě?" zeptala se vykuleně.
Eleanora mile přitakala.
,,Díky Leanoro, dnes jsem v tom spěchu ještě nestihla nic sníst!"
,,Přesně jak jsem si myslela." Zasmála se.
,,Eleanoro, dítě, pospěš si!" Ozvala se její matka.
Eleanora vyběhla schody do svého pokoje a shodila ze sebe teplý župan. Potom zamířila do šatny a prohlížela si všechny šaty, které by se pro dnešek hodily. Nejvhodnější jí přišly volánkové fialové na ramínka do půli stehen. Sundala si krajkovou noční košili a navlékla se do fialových šatů. Byly perfektní. Vzala si k nim perlový náhrdelník a náušnice. Její rodiče si mohli dovolit takový skvost. Široko daleko byli známí a nejbohatší v okolí. Jejich vila stála na kopci a mohutně se tyčila nad prosté příbytky obyčejných lidí z Hopeville.
Eleanor se vrátila do pokoje a na svoje dlouhé štíhlé nohy si navlékla silonky. Vlasy si vyčesala do elegantního drdolu, který si připnula sponou zdobenou perlami. Uslyšela zaklepání.
,,Dále." pokynula.
,,Můžeme?" Usmála se matka. Eleanora mlčky přikývla. Matka se přikrčila u dceřina zrcadla a na oči si nanesla stíny.
,,Smím taky?" poprosila Leanor.
,,Já nevím."
,,No tak, prosím, jenom dnes!"
,,No dobře." Souhlasila a podala Eleanoře fialkové stíny, které jí perfektně ladily k šatům.
Eleanora si neobratně nanesla na oči fialový prášek. Nikdy předtím to nezkoušela, ale výsledek se jí líbil. Když byla hotová, matka jí přes ramena přehodila bílý světřík a mohly vyrazit. Přestože to do školy nebylo daleko, jely autem. Její matka se nerada procházela městem. Věděla, že nejsou mezi lidmi moc oblíbení.
Eleanora si sbalila pár zápisků s sebou, pro zopakování. Seběhla schody, nazula si černé páskové boty na malém podpatku a zavřela za sebou vchodové dveře.
,,Můžeme jet." Pokynula matce, když nasedla do auta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012