Textbook tenderness - Díl 19.

17. září 2011 v 23:16 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella položila sluchátko. Chvíli na něj jen mlčky zírala a poté si hlasitě povzdechla. Ani se nestačila otce zeptat, jak se má. Pořád tolik pracuje a nemá čas ani na jediný telefonát se svoji dcerou. Mrzelo ji to. Ella se posadila do mohutného křesla vedle stolku s telefonem, podepřela si rukou bradu a chvíli jen tak němě zírala na obraz její prababičky, který visel přímo před ní a zabíral značnou část stěny. Přemýšlela, jestli i ona měla takové problémy jako má teď Ella.
Co když jsem jiná? Co když nikdy nikdo takové problémy jako já neměl? Co když s ní není něco v pořádku? Měla by se přece těšit na svého nového manžela a vůbec by neměla pochybovat o tom, že bude skvělý a dokonalý, ale ona namísto toho myslí neustále na Sebastiana. Znovu se zahleděla na portrét její prababičky a podruhé hlasitě vzdechla. V ten moment do haly nakráčela Amy, Ellina matka.
"Tak co, dovolala ses otci?" Ella mlčky přikývla, přitom nespouštěla zrak z obrazu. Nevěnovala svojí matce nějak zvlášť velkou pozornost, byla zabraná do svých myšlenek.
"A?" zeptala se nedočkavě. Ella ještě chvíli zírala na obraz a poté neochotně otočila hlavu směrem ke své matce.
"Myslím, že se má dobře, ale pořád má prý spoustu práce," odvětila a doufala, že už se jí matka nebude na víc vyptávat.
"A neříkal, kdy se vrátí domů?"
"Až za tři týdny."
"Aha," sklopila Amy zrak.
"No nic, jedu do Riverbrooku, vrátím se k večeru, ty se zatím pěkně uč, večer si to hezky zkontroluju, je to jasné?" Ella zapomněla na svoje problémy a tázavě se na matku podívala.
Do Riverbrooku? Nejezdí tam poslední dobou nějak podezřele často? Jako by nestačilo, že otec je věčně pryč kvůli práci. Teď i matka jezdí pryč za svými kamarádkami a já tu mám zůstávat sama?
"Do Riverbrooku? Jedeš za Lilly?" vyzvídala.
"Lilly letěla do Řecka, jedu za Anette, je to stará známá, dlouho jsme se neviděly a zrovna dneska ráno mi do Hopeville volala, jestli bych se nechtěla sejít."
"Aha," hlesla Ella.
"Do Řecka? K moři? Musí to tam být krásné, že?" Amy neurčitě přikývla. Tušila, kam se téma stočí.
"A proč jsme nikdy nebyli my u moře?" Amy si povzdechla. Doufala, že se nezeptá. Nemohla se totiž vymluvit na nedostatek peněz, jako to mohla udělat většina rodin. Ella si totiž byla dobře vědoma toho, jaká je jejich finanční situace. A taky věděla, že by si mohli dovolit minimálně tucet takových dovolených. Amy zauvažovala a poté odpověděla:
"Víš zlato, kdybychom jeli na dovolenou, mohlo by tě to rozptylovat od učení a třeba by ses tolik nesoustředila."
"Ale mohli jsme přece letět na dovolenou v době, kdy mi končí škola a mám dva měsíce volna," zaprotestovala.
"Ale víš, že tatínek na tohle nemá čas, moc pracuje," odbyla svoji dceru, "a teď už se běž pěkně učit, slíbila jsem Anette, že dorazím co nejdřív." S těmito slovy odešla. Ella uslyšela zvuk startujícího motoru a vtom dostala nápad. Její matka přece bude až do večera pryč. Mohla celou tu dobu být v Hopeville a nikdo by se nic nedozvěděl. V duchu se zaradovala a musela se usmát. Rozhodla se jít se ještě učit a k večeru se vydat do Hopeville, podobně jako včera. Jenomže s tím rozdílem, že dnes už bude vědět, kam má jít. Bude vědět, kde je knihovna a pevně doufala, že si zapamatovala místo, kde bydlí Sebastian.
Po odpolední svačině Ella poprosila služebné, aby ji nevolaly na večeři, že se musí hodně učit a že jí nějak bolí břicho, že ani nemá chuť k jídlu. Když se ujistila, že ji nebude nikdo celý večer rušit, rozeběhla se do šatny, oblékla si kostkovanou sukni ke kolenům, do níž si zastrčila nařasenou halenku. Tentokrát už věděla, že venku je navečer hodně zima. Proto si přes sebe hodila dlouhý černý kabát také až ke kolenům a kolem krku si uvázala tmavomodrý šál, který jí ladil se sukní. Vešla do pokoje, aby si posbírala knihy, které chce vrátit, ale vtom jí došlo, že její plán má chybu. Neměla ještě ani jednu z nich úplně přečtenou. Začala číst každou z nich, ale ani u jedné nedošla až ke konci. Posadila se na postel a už už se chtěla přesvléct zpátky do džínů a riflí, ale napadlo ji, že přece do Hopeville nemusí jít vracet knihy, když jejím jediným záměrem je vidět Sebastiana. Zaradovala se. Potichu seběhla po schodech, nazula si kozačky, které jí dosahovaly kousek pod kolena a potichu vyklouzla ven. Chvíli se ještě hrbila, aby jí Theresa nebo Mary Anne nezahlédly z okna. Po chvilce se narovnala a věděla, že má vyhráno. Hlasitě si oddechla a mírně přidala do kroku. Pro jistotu. Jak po chvíli zjistila, cestu si zapamatovala poměrně dobře, jen na jednom rozcestí v Hopeville mírně zaváhala, ale za chvíli už stála před knihovnou. Elle začínala být trochu zima, a začalo se dokonce i stmívat. Vytáhla ruce z kapes kabátu, foukla do nich horký vzduch a chvíli je třela o sebe, aby se zahřála. Když ruce dávala zpátky do kapes, uvědomila si, že do knihovny vlastně vůbec nechtěla, že šla do Hopeville navštívit Sebastiana. Vtom si ale uvědomila, že si vůbec není jistá, jak se dostane k panelovému domu, kde bydlí. Navíc jí mohlo její návštěvu cokoliv zkomlikovat. Co když Sebastian nebude doma? Co když ji odbyje s tím, že se musí učit? Co když vedla cestu sem naprosto zbytečně? Zamyslela se. Nakonec se rozhodla, že půjde přece jenom do knihovny půjčit si nějaké knihy i když ji vůbec nenapadalo jaké. Jenom co vstoupila do dveří, byla by se nejradši bývala otočila, protože se bála, že zabrousí do nějakého nevhodného oddělení, přece jenom knihovnu vůbec neznala a ani nevěděla, co přesně by si měla půjčit, vždyť otec jí potřebné knihy předepsal na seznam a ona sama nevěděla, co jiného by jí při výuce mohlo pomoci. Napadlo ji otci zavolal a jednoduše se zeptat, ale posléze si Ella uvědomila, že tím by se v podstatě prozradila, proto tu myšlenku honem zahnala. Opravdu se chtěla otočit a vydat se domů, ale to už si jí všimla knihovnice a hned se k ní vrhla:
"Á, slečinka, už jsem tě tu viděla, že?"
Ella přikývla.
"Hm, jo, hned jsem si říkala, že jsi mi nějaká povědomá, viděla jsem tě totiž z okna," rozmáchla se směrem k velkým oknům, za kterými se potichu kradla tma.
Ella se rozpačitě usmála. Nevěděla, co má říct.
"Půjčovala sis tu tři takový knížky, o historii, pokud se dobře pamatuju.." uvažovala a pohlédla na Ellu, aby se ujistila, že se nemýlí. Ella ji v tom utvrdila.
"No a představ si, byla tu taková nóbl panička s nosánkem nahoru .." zastavila se v půli věty, sjela ji pohledem od hlavy až k patě a zmkla.
"No..teda..chci říct .. no, vlastně si sem přišla jedna taková pěkná paní, hezky oblečená, podobně jako ty a půjčovala si haldy knih, ptala jsem se jí, k čemu jí to všechno bude, ale neřekla mi to, jak už jsem řekla, byla trochu s nosánkem nahoru, ale představte si, slečno, v tom svým nekonečně dlouhým seznamu knih..jen tak mezi náma, pochybuju, že to měla všechno pro sebe", zašeptala, "v tom svým seznamu zkrátka a dobře měla i ty vaše knížky, ale koukám, že jdete s prázdnýma rukama, takže mi je nejspíš nejdete vrátit, co?"
"Omlouvám se, ale ještě jsem je nestihla přečíst, dělám si z nich i poznámky, takže mi to trvá trochu déle," omluvila se.
"No jistě, to je pochopitelný, mladá slečno, já jenom, že mi tu ta .. ehm, paní, nechala svoje číslo a řekla mi, abych dala prej vědět, až tu ty knížky zase budou, tak vás chci jenom poprosit, abyste se snažila je vrátit co nejdřív, jo? Myslím si, že by mi tu udělala pěknej čurbes, kdyby se to moc protáhlo. Stěžovala si, jak jsme tu neschopný, že si nepořídíme víc kopií. Taky nadávala, že tu v těch knížkách nemáme žádnej systém, pochopitelně mě to urazilo, že jo, srovnávala jsem to tu celý léto vloni. Nebyla vůbec milá, tady jsme v Hopeville ne v nějaké obří nóbl knihovně, na jaký je asi zvyklá, ale chápete mě, jak to myslím, ne?"
Ella na okamžik zaváhala a poté odpověděla:
"No, nejspíš máte na mysli moji matku, která tu byla dnes ráno s takovým dlouhým seznamem knih. Je to moje chyba, nedomluvily jsme se a já jsem jí neřekla, že jsem tu byla," usmála se Ella omluvně. Knihovnici na tváři naskočily obrovské ruměnce a pohledem provrtávala podlahu. Ella nechápala její dost jasné gesto.
"Tak jí to nezapomeňte říct, aby ... no, aby věděla, že ty knížky máte vy," zahuhňala.
Ella se zarazila. To by ale znamenalo, že matka se dozví, že byla v knihovně, ale to přece nemohla dovolit. Ale už bylo pozdě na to, aby řekla, že tu ženu vlastně vůbec nezná, podle popisu to byla nejspíš jasně její matka. Seděla i doba jejího příchodu i popis dlouhého seznamu a konečně kdo jiný by si půjčoval nalvas ty stejné knihy o historii, které Ella? Povzdechla si.
"Dobře, nebojte se," odbyla ji a začala se bezmyšlenkovitě procházet mezi regály plnými knih. Vůbec nevěděla, kam má jít a hlavně co si půjčit za knihy. Většinou si vybírala knihy, které měly pěknou obálku. Většinou je ale hned vracela zpátky při přečtení pár řádek z knihy, protože nechápala, co autoři myslí. Většinou si totiž vybírala knihy s křiklavými barvami, pojednávající o lásce a zklamání - dívčí romány. Bylo zřejmé, že jejich obsahu nebude rozumět. Popadla jakousi výrazně růžovou knihu a začetla se do ní. Doufala, že tentokrát obsahu už porozumí a byla pevně rozhodnutá klidně si přečíst danou část i několikrát dokola, aby pochopila, o čem kniha je. Bedlivě se začetla ..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012