Textbook tenderness - Díl 18.

17. září 2011 v 23:16 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella zůstala zděšeně stát a zírala na ten nevinně vyhlížející kus papíru v matčině ruce.
"Ahoj zlatíčko," pozdravila Amy. Ella hlasitě polkla, nebyla schopná vydat ze sebe jedinou hlásku. Věděla, že je to jen ticho před bouří.
"Co se stalo? Jsi nějaká bledá a .. zamlklá," prohlížela si svou dceru, když na věšák odložila šátek, který měla omotaný kolem hlavy.
"Já, já .. jenom jsem o tebe vážně měla strach," usmála se Ella a konečně odtrhla oči od seznamu knih, který jí dal otec.
"Nebyl důvod," oplatila dceři úsměv.
"Ale to víš, že byl!" nedala se Ella.
"Theresa říkala, že jsi brzy k ránu odjela a že prý se vrátíš půl hodiny po deváté. A teď už je téměř čtvrt po desáté. Tak jsem měla strach," trochu se zamračila.
"Byla jsem ti pro ty knihy v knihovně," zamávala jí před očima seznamem, který Ella celou dobu tak bedlivě sledovala. Čekala, že to nejhorší příjde teď.
"To bys nevěřila, jaká je to práce najít takových třicet knih," oznámila dceři nevěřícně a obrátila oči v sloup.
"Nakonec tři z nich tam ani neměli," stěžovala si dál. Ella měla strach, postupně se napětí stupňovalo.
"Prý zrovna včera si je někdo vypůjčil," pokračovala.
"A, a dozvěděla ses kdo?" zajímala se Ella, protože už to nemohla vydržet.
"Ne, to ne, ale prý mi dá vědět hned, jak se knihy zase objeví," usmála se na dceru.
"Co to tu tak krásně voní? Určitě snídaně! Já mám takový neskutečný hlad," řekla Amy, zula si boty, ani je neurovnala do botníku a doslova se vřítila do jídelny. Ella si oddechla. Kvůli jedné lži se tolik natrápila. Tolik starostí kolem toho, že se na to příjde. Ella se posadila na schody, vedoucí do druhého patra a přemýšlela nad tím, jestli ještě někdy uvidí Sebastiana, když už do knihovny nebude muset chodit. Vzpomněla si na ty tři vypůjčené knihy, které má schované pod postelí. Určitě je bude muset ještě vrátit, protože se její matka za žádnou cenu nesmí dozvědět, že ten, kdo si knihy vypůjčil, byla Ella osobně. Když nad tím tak přemýšlela, uvědomila si, že je to jediná a nejspíš i poslední příležitost, kdy může toho odrzlého moodrookého Sebastiana ještě vidět. Měla by být ráda, když k ní byl zprvu tak drzý a většinu času se jí vysmívá kvůli tomu, že nerozumím té jeho mluvě a vůbec spoustě věcem, o kterých on ví tolik. Ale Ella ráda nebyla. Docela jí to mrzelo, že už ho může vidět jenom jednou. Měla hrozně ráda jeho vůni, líbilo se jí, jak se na ni usmíval a jak ji bral za ruce, když jí chtěl něco ukázat. Fascinovaly ji ty jeho oči, jak se na ni vždycky tak pěkně koukal a líbilo se jí, jak házel vlasy, když mu spadly do obličeje. Najednou jí bylo tak zvláštně úzko z toho, že už ho nejspíš nikdy neuvidí. Konečně, jaká byla pravděpodobnost, že zrovna v tu dobu, kdy půjde Ella potají do knihovny vrátit knihy, že ho potká? Ella si hlasitě povzdechla. Chvilku seděla na schodech, vzpomínala na Sebastiana a přemýšlela, jakou má šanci ho ještě vidět.
"Slečno, slečno Eleanoro, neseďte tu proboha na těch studených schodech, ještě nastydnete. Pojďte na snídani, máte ji už teplou," vytrhla Ellu z přemýšlení služebná Marry Anne.
"Omlouvám se Marry Anne, nějak jsem se .. zamyslela," mile se na ni usmála. Marry Anne otevřela Elle dveře do jídelny a vybídla ji, ať se posadí vedle matky.
"Dobrou chuť," popřála Ella Amy, když se usadila na své obvyklé místo.
"Tobě taky dítě."
"Leanor, drahoušku, po snídani se běž ale učit a přesvleč se z noční košile. Nesluší se, abys před polednem byla ještě v pyžamu." Ella přikývla.
"To, že tu otec není, neznamená, že budeš zanedbávat školu, jasné? Už jenom tohle pololetí a pak .." usmála se, "ti představíme manžela." Ella se zarazila. Vzpomněla si na to, co jí řekl Sebastian. Vzpomněla si, jak jí říkal, že by si mohla manžela vybrat sama.
"Vy už jste mi ho vybrali?" začala opatrně. Nevěnovala pozornost matčinu kázání o tom, že se má učit i bez otce. Zajímala ji ta část s jejím manželem. Amy na svou dceru nervózně pohlédla, pousmála se a pak přikývla.
"Je to skvělý chlap, je velice bohatý a myslím, že se k sobě budete perfektně hodit."
"Ale první musím říct, jestli se mi taky líbí, ne?" usmála se na matku. Amy se z tváře vytratila všechna barva. Samým leknutím upustila sklenici džusu, kterou právě držela ,na zem.
"Proboha, Eleanoro, co tě to napadá?" osopila se na svou dceru a rozbitému sklu a rozlitému džusu na podlaze vůbec nevěnovala pozornost. Zato Marry Anne s Theresou se věnovaly sklenici plně. Marry Anne držela bílou utěrku a Theresa na ni sbírala rozsypané sklo.
"Ten manžel se ti bude líbit a ne že ne! Manžel, kterého jsem ti vybrala já s tvým otcem bude perfektní a ty o tom pochybovat nebudeš, je to jasné?" začala nepříčetně ječet. Ella sklopila zrak.
"Ano," špitla.
"Pů-půjdu do pokoje, učit se."
"Ano, to bys tedy skutečně měla. Veškeré knihy máš v taškách vedle věšáku v hale," z jejího hlasu byla znát odměřenost a chlad. Ella pochopila, že o věcech, o kterých se bavila se Sebastianem se nejspíš před nikým zmiňovat nemůže. Pak na ni matka zbytečně křičí a Ella neví proč. Neviděla na tom nic špatného. Nevěděla, jestli má věřit rodičům, které zná už dobrých patnáct let, jejichž názory respektuje už odmala a nikdy se neodvážila pochybovat. Ale když ten drzý Sebastian působil tak sebejistě. Byla si jistá, že ví, o čem mluví. Musela se s ním ještě setkat. Musela se ho zeptat, jak to ve skutečnosti je.
Ella si z haly vzala knihy, které jí matka dovezla. Musela si je do svého pokoje odnášet jenom po pár kusech. Většina z nich byla opravdu těžká. Když se jí úhledné komínky knih tyčily v pokoji u psacího stolu uvědomila si, že včera večer schovala špinavé oblečení v šatně pod skříň. Musela ho jít rychle uklidit, aby si matka náhodou něčeho nevšimla. Rozeběhla se do šatny, klekla si na čtyři a tahala z pod skříně všechny věci. Všimla si i malého blyštivého kovového zapalovače, který včera našla. Sevřela ho pevně v dlani a odnesla si jej do pokoje a schovala ho pod postel, kousek za knihy. Byla to vzpomínka na to, jak ji Sebastian přivezl. Možná že nepatřil k němu, ale našla ho hned potom, co odjel. Špinavé prádlo pak odnesla do prádelny.
Ella si lehla do měkkých peřin a vzala si knihu z jednoho z komínků, které si tu před chvílí naskládala. Pustila se do čtení. Ella četla opravdu rychle, po chvilce měla přečtených už 50 stran. Poctivě si dělala zápisy, vypisovala si všechno důležité, jak ji to učil otec. Při vzpomínce na otce se jí zastesklo. Seběhla dolů po schodech, aby požádala matku, jestli si smí zavolat z telefonu, který je v hale. Uvědomila si ale, že je stále ještě v noční košili. Nechtěla riskovat, že by zase dostala vyhubováno, proto si to místo do jídelny namířila znovu do šatny, kde si dala zvonové džínové kalhoty a bílé tričko. Vlasy si stáhla do úhledného ohonu.
"Mami, smím zavolat tátovi z telefonu v hale?" Amy zvedla oči od novin a prohlédla si Ellu.
"Dobře, smíš, ale ať už tě neslyším nikdy mluvit tak, jako u snídaně. A otci o tom tvém výstupu neříkej, dobře?"
"Dobře," souhlasila Ella a usmála se na matku. Byla ráda, že už na ni nekřičí. Amy ji však úsměv neoplatila. Věnovala se dál čtení novin. Ellu to mrzelo, nechtěla, aby na ni byla naštvaná. V duchu si slíbila, že už nikdy nebude před matkou mluvit o ničem, o čem se Sebastianem. Teď už věděla, že to nepřinese nic dobrého. Když Ella dostala povolení zavolat otci, dychtivě se vrhla k telefonu v hale. Vyťukala otcovo číslo a čekala.
"Halo? Tady Courtney," ozvalo se z telefonu.
"Courtney? Pardon, asi jsem si spletla číslo," omluvila se Ella a už se chystala zavěsit.
"Kdo je tam? Koho hledáte?" zajímala se ta podivná Courtney.
"Hledám tátu, totiž pana Bella."
"Ach, tak to jste se nespletla, máte číslo správné," odvětila Courtney a chvíli bylo slyšet chrastění a poté se z telefonu ozval vlídný hlas Ellina otce.
"Halo? Kdo je tam?"
"Tati? To jsem já, Ella, totiž Eleanora."
"Eleanoro, drahoušku. Jakto, že mi voláš?"
"Stýská se mi," smutnila Ella.
"Mně se taky stýská zlatíčko, ale neboj se, ty tři týdny uplynou jako voda."
"Když ono to utíká hrozně pomalu," nedala se Ella.
"Kdyby ses mohl třeba na pár dní zastavit doma," usmála se Ella nad genialitou plánu, který se jí právě zrodil v hlavě.
"Ale Leanor, dobře víš, že jsem na pracovní cestě, nemůžu si jenom tak odjet domů."
Ella si povzdechla.
"A táto?"
"Ano dítě?"
"Ty máš novou sekretářku? Pokud vím, tvoje se jmenuje Anabella a takhle se představovala jako Courtney."
"No, víš, ono se to má tak ... ," nevěděl honem, co má dceři říct, " Anabella zůstala v Riverbrooku ve společnosti a Courtney je moje sekretářka na cestách," pokusil si vymyslet uspokojivou výmluvu.
"Jo tak."
" A Elleanoro, půjčila ti matka ty knihy?"
"Říkal jsi, že si pro ně mám jít sama," ohradila se.
"To že jsem říkal? Doufám ale, že tě matka nenechala!" zajímal se.
"Ne, nenechala," ujistila ho Ella.
"Tak se pilně uč, už musím končit zlato, čeká mě tu nějaká práce, mám tě rád."
"Pa tati, já tebe taky."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012