Textbook tenderness - Díl 17.

17. září 2011 v 23:15 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella konečně rozlepila oči. Skutečně ji zavezl až domů. Byla mu za to hrozně vděčná, bála se totiž, že když v Hopeville zabloudila, ztratila tak dost času a bylo tu jisté riziko, že by mohla dorazit domů později, než její matka, čímž by si koledovala opravdu o dost velký malér.
Ella chvíli zápolila s přilbou, načež se jí povedlo se jí zbavit.
"Děkuju ti."
"Nemáš zač."
Ella se na něj usmála. Moc se jí dnešní večer líbil a možná že to za tu malou drobnou nevinnou lež stálo. Neobratně sesedla z děsivého stroje a kousek poodstoupila. Lehce mu zamávala a pak už jenom pozorovala, jak se jí vytrácí z dohledu na úzké silničce vedoucí zpátky do Hopeville. Povzdechla si. Ještě chvíli tam jen tak nehybně stála a v hlavě si přemítala dnešní večer. Po chvilce ji ale zima zahnala do domu. Když byla u vchodových dveří, naposledy se otočila k místu, kde ještě před chvílí stál Sebastian s motorkou. Všimla si nějakého drobného předmětu na zemi. Neváhala a rozeběhla se k němu. Byl to malý kovový zapalovač. Ella ho chvíli obracela a všimla si vyrytých iniciál S.B. Nejdřív si myslela, že je někoho z rodiny, ale ani matčino, ani otcovo jméno nezačínalo písmenem S. Zapalovač si schovala do dlaně a vydala se domů. Zula si boty a srovnala je úledně v botníku, aby si nikdo nevšiml, že jsou na jiném místě než obvykle. Potichu vyšla po schodech a nakráčela do šatny. Shodila ze sebe oblečení a vydala se do koupelny.
Ella si ještě vyčistila zuby a oblékla si teplý župan. Zrovna když vycházela z koupelny, zasechla zvuk, jaký vydávají hlavní dveře. Opatrně za sebou zavřela koupelnové dveře a docipitala do šatny. Věděla, že musí být rychlá, protože už bylo něco kolem půlnoci a ona musela být v osm v posteli. To by ji celé prozradilo. Snažila se ze sebe co nejrychleji shodit župan, přesvléci se do noční košile a uklidit na původní místo věci, které měla dnes v Hopeville. Ale jakoby ji všechno chtělo prozradit. Na zavázaném županu se jí udělal suk a nešel rozvázat.
"No tak!" zašeptala Ella a začala propadat panice. Slyšela matku, jak skládá boty do botníku. Ella začala za župan tahat ještě víc, čímž se jí uzel stáhl tak, že nešel rozvázat vůbec. Uslyšela matku, jak jde po schodech. Ella byla v koncích, věděla, že ji to prozradí. Elle se konečně podařilo ze sebe shodit župan a rychle na sebe hodit noční košili, kterou si ještě před vchodem do koupelny v šatně nachystala. To jí docela nahrávalo, ale věděla, že svoje nové věci a župan na původní místo uklidit nestihne a doběhnout do postele a předstírat, že celou tu dobu spí už vůbec ne. Musela něco rychle vymyslet, protože matka právě vyšla schody a s největší pravděpodobností právě mířila do šatny za stejným účelem, za jakým před půl hodinou Ella. Ella rychle kopla župan a ostatní věci pod masivní šatní skříň a když její matka vešla do šatny a rozsvítila světlo, Ella zůstala stát jako opařená.
"Leanor, zlato, co tu děláš?" Ella si promnula oči, protáhla se a zívla.
"Já, já nevím," snažila se působit rozespale. Její matce nedůvěřivě povytáhla obočí.
"Něco se mi zdálo, asi jsem náměsíčná," zkusila znovu zalhat. Prošlo jí to. Až se sama divila, kde se to v ní samotné bere. Nikdy rodičům nelhala. Ani nevěděla, že něco takového může. A nikdy by ji ani nenapadlo, že jí lhaní tak skvěle půjde a že bude umět lhát tak přesvědčivě, jako právě teď.
"Bývala jsi náměsíčná jako dítě, možná se ti to znovu vrátilo," zakroutila nevěřícně Amy hlavou.
"Zlatíčko, běž si lehnout zpátky do postele." Ella přikývla a poslušně se vydala do svého pokoje. Spadl jí velký kámen ze srdce. Bála se, že jí na to matka neskočí. Když ale vešla do pokoje, čekal ji další šok. Na stole si nechala knihy z knihovny. Kdyby její matka první zamířila k ní do pokoje, tak už by byla dávno prozrazená. Srdce ji začalo zděšeně bušit. Rychle popadla knihy a schovala je pod postel, za papírové krabice se starými věcmi. Znovu si oddechla. Sundala si krajkovou deku z peřin a rozplácla se do nich. Byla hrozně unavená, ani si to neuvědomovala, když byla se Sebastianem. Nebyla zvyklá chodit spát takhle pozdě. Ella objala svého plyšového medvěda a zavřela oči. Věděla, že takhle unavená nebude muset na spánek čekat, že se dostaví rychle. Elle se ještě chvíli před tím, než usnula, objevil na tváři úsměv. Už zase usínala s úsměvem. Opět to byla ta stará Ella, která se před usnutím usmívala. Nebyla ale tak úplně stejná. Tahle Ella byla o něce chytřejší, šťastnější a .. byl tu pak ještě jeden zvláštní pocit, který Ella nedokázala indentifikovat.

Ella rozlepila oči. Chvíli se zorientovávala a po chvilce si vzpomněla na včerejší večer. Musela se usmát. Dokonce si začala broukat. Hbitě vyskočila z postele a roztáhla rolety. Do očí ji praštilo jasné slunce, které už bylo poměrně vysoko na to, že bylo teprve .. Deset hodin?? Ella se při pohledu na hodiny zděsila. Jak je možné, že vstala tak pozdě? Vzpomněla si, že šla včera spát kolem půlnoci. Nebylo to u ní zvykem.
Ella doběhla do šatny a oblékla si župan. Vydala se dolů na snídani. Byla připravená zeptat se matky, proč ji nepřišla vzbudit, ale v jídelně našla jenom Theresu, která netrpělivě přešlapovala a sledovala hodiny.
"Dobré ráno Thereso, děje se něco?" všimla si hned Ella, že něco není jak má být.
"Ále," mávla rukou, "krom toho, že snídani máte studenou jako psí čumák v podstatě ano."
"Omlouvám se, nevím, proč jsem vstávala tak pozdě," lhala Ella. Nějak si začala na lhaní zvykat.
"To by bylo to nejmenší," řekla opatrně.
"Tak co se stalo?" nechápala Ella.
"Vaše matka odjela brzo ráno do Hopeville a řekla, že do půl desáté bude zpátky. Už je deset hodin pryč a ona se pořád nevrátila." Theresa pozorovala Ellin zděšený výraz.
"Thereso, nevíš, kam přesně matka jela?" Theresa se na chvíli zamyslela.
"Neřekla, kam přesně jede nebo co v Hopeville potřebuje. Řekla jenom, že se do půl desáté vrátí."
"To je zvláštní," strachovala se Ella.
"Ale všechno se určitě vyjasní," usmála se Theresa, když si všimla, že je Ella z Theresiny zprávy skleslá. Ella přikývla, ale nepřestala přemýšlet nad tím, jestli je matka v pořádku.
"Ukažte, trochu vám tu snídani ohřeju, máte ji vážně studenou, připravovala jsem ji už na sedmou." Ella chvíli zamyšleně seděla u stolu a poté se vydala do kuchyně pro sklenici džusu. Uslyšela otevírání dveří. Rychle vyběhla z kuchyně. Oddechla si, když spatřila ve dveřích svou matku.
"Mami, měla jsem o tebe příšerný strach! Bála jsem se, že se ti něco stalo!" usmála se na svou matku. Úsměv jí však ztuhl na rtech, když si všimla kusu papíru, který její matka držela v ruce. Byl to seznam knih, které si měla půjčit v knihovně. Bála se, že je prozrazena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012