Textbook tenderness - Díl 15.

17. září 2011 v 23:13 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Sebastian se zájmem pozoroval postupně se přibližující se Ellu, která byla ještě před chvílí plně rozhodnutá jít někam daleko od něj.
"Potřebuješ něco?" zeptal se cigaretu hodil na zem. Měl dojem, že by jí to nejspíš vadilo. Musel udělat všechno proto, aby si získal veškerou její náklonnost.
"Vlastně ano," zadívala se do země.
"Poslouchám," ujistil ji.
"Potřebovala bych se dostat do knihovny."
"A nevíš, kde je?" doplnil ji. Ella přikývla.
"Tak pojď, dovedu tě tam," nabídl se ochotně a ovinul si paži kolem té její. Usmála se na něj, neměla ani potuchy, co to znamená.
"Děkuju," řekla po chvilce trochu nesměle.
"Co vůbec potřebuješ v knihovně?" přerušil Sebastian trapné ticho.
"Učím se doma a v některých učebnicích chybí spousta podstatných věcí, tak mi táta sepsal seznam knih, které si mám půjčit. Odjel totiž někam pracovně," vysvětlovala Ella. Kdyby si byl Sebastian jistý, že neuvidí jeho drobné gesto, zakroutil by očima. Popravdě ho ani trochu nezajímalo, co Ella říkala. Snažil se najít co nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak se jí zalíbit. Potřeboval vyhrát tu sázku a nechtěl s ní nějak zvlášť ztrácet čas.
"Ello, už jsi někdy s někým chodila?"
"Na procházky? Tak na procházky většinou moc nesmím. Můžu chodit ven sama jenom na zahradu. Ven se pak dostanu s mámou, když jdeme nakupovat nebo když jedeme do divadla. Nedávno jsem jela k matčiné kamarádce. Byl to vlastně první člověk, se kterým mě seznámila, když nepočítám Theresu." Sebastian se začal smát. Udivovala ho Ellina neznalost. Přemýšlel, jestli je vážně tak hloupá nebo jí to nikdy nikdo neřekl. Vsázel spíš na první možnost. Ella se zamračila a zastavila se.
"Přestaneš se mi už konečně smát? Vůbec nevím, co ti připadá tolik směšné," zlobila se. Sebastian se přestal smát, ale cukání koutků se neubránil.
"Omlouvám se, už se nebudu smát, " slíbil. Pokusil se znovu proplést jejich paže, ale Ella ucukla. Chvíli šli mlčky s metrovým odstupem a potom se Sebastian řekl:
"Nemyslel jsem, jestli chodíš na procházky."
"Jak jsi to tedy myslel?"
"Prostě mě jen zajímalo, jestli už jsi někdy měla kluka."
"Co znamená mít kluka?" Sebastian se plácl rukou přes čelo. Přemýšlel, jak jí to má vysvětlit.
To bude sakra tvrdej oříšek.
"Vezmi si třeba tvoje rodiče, museli se přece nějak dát dohromady, ne?"
"To bezpochyby. Mí prarodiče vybrali matce toho nejbohatšího a nejvhodnějšího manžela, se kterým stráví zbytek života a který ji dokáže dobře finančně zajistit." Sebastian zůstal jen užasle zírat.
"Takže tohle ti nakukali?"
"Nakukali?"
"Nakukat je totéž co lhát."
"Ale mí rodiče by mi nikdy nelhali," obořila se na něj. Nemohla uvěřit, že zpochybňuje její vlastní rodiče.
"Tak to ale nefunguje."
"Ale funguje," zuřila Ella.
"Chápu, že to, co tvůj drahý papínek a maminka kecnou je pro tebe asi svatý, ale věř mi, je to jinak."
"A není," prosazovala si neustále svoje i přesto, že polovině slov z jeho věty nerozumněla. Sebastian nevěřícně zakroutil hlavou.
"Mně taky vyberou manžela. Až skončím školu, představí mi ho," vychloubala se.
"Proboha, máš ujetý rodiče," nevycházel z úžasu. Ella se chtěla zeptat, co má ta věta znamenat, ale bála se, že by se jí znovu vysmál.
"A co sympatie, přitažlivost a ... ," chvíli se odmlčel, " láska?" to slovo mu nešlo přes ústa. Bylo mu protivné. Nevěřil na něco jako láska, jenom ji chtěl přesvědčit, že to jde i jinak. Že celý svět se netočí jenom na úsudku rodičů. Navíc na naprosto mylném úsudku.
"Nemám tušení, co všechna ta slova znamenají."
"Chci tím říct, že nemůžeš s nikým být jenom proto, že ti ho vybrali rodiče."
"Ale oni pro mě chtějí jenom to nejlepší, nenašli by mi někoho nevhodného."
"Proboha, co je to být nevhodný? Prostě si musíš vybrat sama, podle toho, jak koho máš ráda."
"Sama?" nechápala Ella.
"To bych mohla?" Sebastian se pousmál.
"Dělá to tak každý."
"Vážně?" zírala Ella. Sebastian lehce přikývl.
"Takže bych si mohla vybrat manžela já sama takového, jakého bych chtěla já?"
"Nemusíš si ho hned brát," zasmál se Sebastian. Uvědomil si, že právě stojí před knihovnou. Stejně byl pro dnešek absolutně vyčerpaný tím, jak se snažil Elle vysvětlit věci, které pro ni byly španělskou věsnicí.
"Jsme tady," oznámil jí.
"Díky," usmála se," sama bych to nejspíš nezvládla, vůbec se to nevyznám."
"To nic," mile se usmál, zamával Elle otočil se na patě a kráčel po stejné cestě jako před chvílí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012