Textbook tenderness - Díl 14.

17. září 2011 v 23:13 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella čím dál tím víc litovala, že se vydala do knihovny bez svolení. Seděla na staré mokré dřevěné lavičce pod pouliční lampou a urputně přemýšlela nad tím, jak se odsud dostat. Seděla tu teď ve městě jí dobře známém a přitom tolik cizím. Nikdy si nemyslela, že v tak malém městečku, jako je Hopeville, by se někdy někomu podařilo ztratit se. Hlasitě si povzdechla. Slunce už téměř zapadlo a kolem ní se začala rozlévat tma. Ella dostala strach a začala jí být zima.

Mezitím

"Sebastiane, posloucháš mě vůbec? Sebastine!" křičela na svého syna paní Brownová, odpovědi se jí však nedostalo. Sebastian nezaujatě ležel na postel, v uších měl sluchátka s hlasitou hudbou, měl zavřené oči, přes které si přehodil jednu paži, aby ho nerušilo ani matčino pochodování z místa na místo a jednou nohou si pohoupával do rytmu muziky. Na chvíli nadzvednul ruku, rozlepil víčka. Musel se usmát nad rozzlobenou matkou, jejíž hlas přehlušila muzika. Znovu zavřel oči.
"Sebastine, ty mě neposloucháš!" ozvalo se místo muziky.
"Slyšel jsi vůbec něco z toho, co jsem ti tu říkala, no?"
"Ale jo," přitakal neochotně.
"Tak mi řekni, co!"
Sebastian pokrčil rameny.
"Ty pitomče! To je ti úplně jedno, že ti hrozí nedostatečná ze tří předmětů?"
"Vcelku jo," odsekl a vydal se směrem do haly.
"Sebastiane, kam to jdeš? Pojď zpátky a pojď se učit."
"Vždyť je sobota," ozvalo se z haly.
"Ty se stejně neučíš nikdy," odfrkla paní Brownová, která za svým synem nakráčela do haly.
"No vidíš, takže ve své podstatě jsi právě vyřešila celý problém," usmál se, přehodil přes sebe koženou bundu a práskl za sebou dveřmi.

"A nedá mi pokoj a nedá," mumlal si pro sebe po cestě po schodech. Když seběhl schody, na chvíli se zastavil před sedmipatrovým panelovým domem a zašátral v kapse. Pohotově vytáhl cigaretu a vložil si ji do úst. Začal si všímat venkovní teploty a roztřásly se mu ruce zimou. V druhé kapse nahmatal zapalovač a cigaretu si zapálil. Díky chvějícím se rukám se mu to povedlo až za nějakou chvíli. Chvíli jen přešlapoval na místě, ale nakonec se rozhodl jít se projít už jenom kvůli tomu, kdyby se jeho matka rozhodla vydat se za ním. Dostal by další kázání na téma kouření.
Sebastian se vydal do úzké uličky, kterou takhle navečer nikdo nechodil. Šel tudy schválně. Nepotřeboval, aby ho tu nějaká příliš sdílná sousedka našla. Po chvilce odhodil nedopalek od cigarety na zem. Rozhodl se pokračovat v procházce, věděl, že kdyby se vrátil domů teď, ještě by zchytal za to, že šel ven bez dovolení. Něco mu ale v pohybu vpřed zabránilo. Octnul se na zemi, ani sám nevěděl jak.
"Zatraceně," zaklel, když ucítil palčivou bolest v rameni. Když si jeho oči přivykly tmě, spatřil ležící tělo.
"Sakra to nemůžeš dávat pozor?" osopil se.
"Já, já omlouvám se, neviděla jsem tě," Sebastian dotyčnému nabídl ruku, aby mu pomohl vstát.
"Ale vždyť ty jsi ....," hleděl na ni užasle.
"Ty jsi ten hulvát, který mě tak neohrabaně porazil před obchodem, že?" zamračila se Ella.
"No moment, nebyla to jenom moje vina!" osopil se.
"A mojí vinou snad bylo, že jsi nemehlo a nekoukal jsi se na cestu?" zamračila se ještě víc.
"Pokud jsi přesvědčená o tom, že tehdy to byla skutečně jenom moje vina, pak jsme si kvit."
"Co znamená být si kvit?" zeptala se zmateně Ella. Sebastian se upřímně zasmál.
"Proč se mi směješ?" založila si ruce v bok.
"Nezlob se," mile se usmál. Když zjistil, že si ji narážkami a vtipy, které stejně nepochopí, nezíská, zkusil to jinak. Povedlo se, Ella se přestala mračit. Líbilo se jí, když k ní byl milý.
"Ello," dodal ještě. Ella se zeširoka usmála, milovala to oslovení.
"Co ty tu vůbec takhle pozdě večer děláš?" zajímal se.
"Já, víš, udělala jsem špatnou věc," zastyděla se.
"Špatnou věc? Jakou špatnou věc může udělat svatoušek jako ty?"
"Řeknu ti to, ale musíš slíbit, že to zůstane jen mezi námi," varovala ho. Sebastian bez váhání přikývl. Byl vážně zvědavý, co může taková hloupá husa, co poslušně běhá za rodiči, provést.
Sebastian propukl v smích. Ella se znovu zamračila. Měla pocit, že si z ní celou dobu utahuje.
"To je ta tvoje špatná věc?" nepřestával se smát.
"Vážně nevím, co tě na tom tak strašně rozesmálo."
"Já jenom, že je to naprosto běžná věc, není na ni nic špatného," pokoušel se jí vysvětlit.
"Že není? Lhát se přece nemá."
"To sice ne, ale podívej se na to z té druhé stránky, jak by ses jinak chtěla dostat na úžasný mejdany a pařby, hm?"
Ella se zamyslela. Sebastian z ní nespouštěl oči. Je docela pěkná, pomyslel si. Ale je naprosto hloupá, pitomá, nezkušená a pro život nepoužitelná.
"Můžu se na něco zeptat?" řekla nakonec Ella.
"Jasně."
"Co jsou to ty mejdany a pařby?" Sebastian vyprskl smíchy.
"Nemyslíš to vážně, že ne?"
"Co jsem řekla špatně?" zlobila se.
"Prosím tě, už se na nic neptej," nepřestával se smát.
"Neustále se mi jenom vysmíváš, to není moc zdvořilé," ohradila se.
"Měl bys už jít," řekla naštvaně.
"Já nikam nepůjdu, pokud se ti to nelíbí, běž ty." Ella se otočila na patě a vydala se pryč od Sebastiana.
"No tak, Ello, počkej, já to tak nemyslel," hájil se.
"Kruci," zabrblal.
Chvíli sledoval, jak kráčí pryč tmavou uličkou, poté se taky otočil a vytáhl z kapsy další cigaretu.
Je pěkně naivní a spoustu věcí neví, to by se mohlo slušně hodit.
"Sebastiane? Sebastiane, prosím, počkej," zahodila Ella svoji hrdost. Sebastian se se zájmem otočil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012