Textbook tenderness - Díl 13.

17. září 2011 v 23:12 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Ella ještě chvíli přešlapovala před zrcadlem s neskrývaným úsměvem. Hrozně se těšila, že půjde samotná do Hopeville. Těšila se, že si městečko pořádně prohlédne. Jediné, co z něj znala, bylo pár malých skromných obchůdků, kam občas s matkou zavítaly a školu, kam chodila každého půl roku na přezkoušení.
Ella ještě chvíli stála před zrcadlem, aby se ujistila, že vypadá obstojně. Nato si zastrčila neposlušný pramen blonďatých loken za ucho a vydala se do ložnice oznámit matce, že jde do knihovny.
,,Mami, jdu do Hopeville, do knihovny," oznámila jí, když otevřela mohutné ložnicové dveře. Zastihla ji při čtení jakési knížky. Když si všimla Elly, knížku pohotově odhodila vedle postele a nechápavě zírala na svoji dveru.
,,Co potřebuješ v knihovně Eleanoro?"
,,Táta mi dal seznam knih, které si nastudovat. Najdu je prý v knihovně. Řekl mi, že si pro ně mám jít sama," zaradovala se jako malé dítě, ovšem její matka ji v tom nenechala.
,,To nepřipadá v úvahu."
Ella se zarazila.
,,Co je špatného na tom, abych si šla půjčit knihy do knihovny? Ještě jsem tam nikdy nebyla," zeptala se ublíženě.
,,Nepustím tě samotnou do města," honem přemýšlela nad dobrým důvodem, proč ji nepustit do Hopeville.
,,Proč ne?" Nechápala Ella.
,,Nikdy jsi v Hopeville sama nebyla."
,,A právě proto bych měla jít," bránila se Ella.
,,Samotná prostě nikam nepůjdeš."
,,Já jenom pořád nechápu proč," vztekala se.
,,Protože jsem to prostě řekla," zařvala na Ellu. Ta zděšeně poodsoupila o pár kroků vzad. Chvíli jen nechápavě zírala na svou rozzlobenou matku a poté vyběhla z ložnice, nevycházejíc z údivu. Když doběhla do pokoje uslyšela kroky, proto za sebou zamkla. Předpokládala totiž, že je to její matka. Nechtěla s ní teď mluvit. Zkazila jí radost a navíc na ni křičela, to nikdy nedělala.
,,Leanor, otevři, to jsem já, máma," pokoušela se usměrnit svou dceru. Nedostalo se jí ovšem žádné odpovědi. Ella se rozhodla trucovat.
,,Eleanoro, zlatíčko, nezlob se na mě," zkoušela to znovu. Opět bez jakékoliv reakce. Po pěti minutách dobývání se do dceřina pokoje to vzdala. Ella se pohodlně uvelebila na měkkém chlupatém koberci a hlavu zabořila do velkého plyšového medvěda. Hrozně se do knihovny těšila, těšila se na Hopeville. Mrzelo ji, že se tam nemůže podívat.

O pár minut později


,,Leanor, no tak, otevři ty dveře."
Ella opět nereagovala.
,,Chtěla jsem ti jenom říct, že mi volala Lilly, pojedu do Riverbrooku. Nemusíš na mě čekat, vrátím se asi pozdě večer. A už se na mě prosím tě nezlob," dodala ještě.
Ella byla ráda, že matka nechtěla, aby jela s ní. Na její první a zároveň jedinou návštěvu matčiny blízké přítelkyně neměla zrovna nejlepší vzpomínky. Ale pořád ji mrzela ta knihovna.
Když uslyšela zvuk startujícího motoru, vstala a vykoukla z okna. Amy jí zamávala. Ella se zamračila a sedla si zpátky na zem. Přemýšlela, co bude teď dělat. Znovu vstala ze země a posadila se k masivnímu starému velkému kulatému zrcadlu. Chvíli si jen tak prohlížela svůj odraz v zrcadle a vtom dostala nápad. Ona vlastně do té knihovny může jít. Matka odjela k Lilly, takže nezjistí, že byla pryč. Do té doby, než přijede domů, už bude z knihovny dávno zpátky. Stačí jenom nenápadně proklouznout kolem Theresy, zamknout dveře pokoje a předstírat, že je pořád uražená a nikdo nic nezjistí. Ella se usmála nad genialitou svého plánu. Plyšového medvěda vrátila zpět na své místo k posteli, uhladila si vlasy a opatrně scházela dolů po schodech tak, aby si jí Theresa, která nejspíš uklízela v obýváku, nevšimla. Podařilo se. Ella nepozorovaně vklouzla až k hlavním dveřím. Přehodila přes sebe černé sako, obula si oblíbené černé páskové boty a opatrně za sebou zavřela dveře. V duchu se zaradovala. Povedlo se.
Čím víc se Ella blížila k městečku, tím víc svého činu litovala. Uvědomovala si, že to nebylo vůči její matce fér. Přece jí do knihovny zakázala jít. Na chvíli se zastavila a byla rozhodnutá otočit se a jít zpátky domů, ale nakonec ji touha vidět knihovnu a jiné části městečka přemohla. Ella si začala prozpěvovat. Těšila se jako malé dítě na svojí první návštěvu Hopeville bez matky nebo otce. Jejich vila sice nebyla přímo v Hopeville, ale k návštěvě městečka stačilo pouze sejít kopec, takže Ella byla za pár minut v Hopeville. Prošla kolem několika rodinných domků, které znala z cesty do školy. U jednoho z domků si hrály dvě malé holčičky s panenkami na dece na trávníku. Zakoukala se na jednu z nich. Měla blonďaté prstýnkové neposedné vlasy, které se jí stáčely kolem obličeje a měla velké modré oči. Nápadně jí připomínala sebe samu. Ta druhá dívka upozornila tu blonďatou na to, že ji Ella sleduje. Otočila se. Ella se mile usmála a zamávala oboum dívkám. Malá brunetka bez váhání zamávala, ale malá "Ella" se nesměle zakoukala do země a neobratně zvedla ruku a zamávala. Ella se znovu usmála. Když pokračovala v cestě do knihovny, přemýšlela nad tím, proč tam byly s těmi panenkami dvě. Nevzpomínala si, že by si někdy hrála s někým jiným než s Theresou, či s rodiči.
Za chvíli došla Ella ke škole, k místu jí dobře známému. Usmála se. Věděla, že odsud už do knihovny určitě hravě trefí. Rozhlédla se a přemýšlela, kudy se vydá. Nabízely se jí tři cesty. Jedna vedla podél školy a pokračovala k pár malým butikům, které také znala. Přišlo jí nepravděpodobné, že by knihovna ležela právě tam. Tuhle část městečka taky znala a nevzpomínala si, že by tu někdy zahlédla něco jako knihovnu. Druhá cesta vedla kolem oprýskaného starého domku. Tahle cesta ale spíš vypadala, že vede někam do obytné zóny, tam sotva bude knihovna. Rozhodla se proto pro cestu třetí, která vedla kolem jedné z historických budov. Potom si Ella chodila po cestách, jak se jí líbily. Až se stalo, že došla do slepé uličky. Začalo se už stmívat a Ella dostala strach. Přemýšlela, kudy teď. Pokoušela se vrátit po cestě, po které přišla, ale tolikrát měnila směr, že si nebyla vůbec jistá, kudy vlastně přišla. Přišla od zeleného panelového domu nebo od oranžového? Šla kolem pouliční lampy nebo kolem staré lavičky? Nemohla si vůbec vybavit cestu, kterou přišla. Začalo se stmívat a Ella začala propadat panice. Začala litovat svého nápadu vydat se do knihovny bez matčina svolení. Posadila se na lavičku a do očí se jí hrnuly slzy. Co když už se nikdy nevrátím domů?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012