Textbook tenderness - Díl 10.

17. září 2011 v 23:10 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanora si prohlížela míjející krajinu. Za jiných okolností by jí připadla krásná a obdivuhodná, ale zrovna měla plnou hlavu toho prokletého města. Ještě nikdy necítila k žádnému člověku takový odpor, jako k tomu vlasatému hlupákovi Alexovi. Otřásla se při myšlence na něj.
,,Leanor, ty boty, co sis koupila, jsou moc krásné." Usmála se na ni matka.
,,Taky si myslím." Oplatila jí zdvořile úsměv a pokračovala v přemýšlení. Neodvratně se blížily k Riverbooku a Eleanora se jen modlila, aby tam náhodou někde poblíž nebyl Alex.
Třeba nerad nakupuje. Třeba odjel už ráno.
Uklidňovala se různými způsoby tak dlouho, dokud nezastavily před Eleanořiným oblíbeným butikem. Ani si nevšimla, že už jsou na místě. Pořád se utápěla ve svých myšlenkách.
,,Eleanoro, jsme tady. Co to s tebou dnes je?"
,,Eleanoro!"
,,Cože mami?" probrala se.
,,Už jsme v Riverbrooku. Copak sis nevšimla?"
,,Ach, promiň, jistěže všimla." usmála se jistě. Dospěla k závěru, že i kdyby toho zpropadeného Alexe potkala, stačí ho pozdravit, mile se usmát a jít dál. Není přece její povinností s ním konverzovat. Teď už se zase usmívala a byla si jistá, že to zvládne. Oči se jí rozzářily, když si všimla, že zastavily přímo před jejím nejoblíbenějším obchůdkem. Dychtivě se vrhla dovnitř. Amy si oddychla. Věděla, že už je všechno nejspíš jak má být. Poznala lépe než kdo jiný, co je s její dcerou v nepořádku. Věděla, že se její myšlenky točily kolem večeru u Lily. A vyčítala si, že s tím tolik spěchala. Nejraději by si nafackovala, ale měli s Arthurem za to, že už je čas ji předběžně seznámit s tím, co ji čeká. Možná přece jenom měli počkat, až Eleanora dodělá školu. Teď už bylo ale pozdě, přemýšlet o tom, že to měli nechat na později. Teď si museli poradit s Eleanořinou nechutí vůči Alexovi. Byla si jistá, že to svede.
,,Zlato, no tak počkej." smála se Eleanořinu zápalu. Eleanora se otočila a zasmála se svým zvonivým smíchem. Za chvíli už stála u regálu a probírala se nejrůznějšími saky a svetry. Zaujatě vytáhla starorůžový svetr a světle šedé sako. Poté si našla sukni stejné barvy a usmála se spokojeně nad svým úlovkem.
,,Bude ti slušet, běž si to zkusit." Usmála se na ni matka. Byla ráda, že ji naučili vytříbenému vkusu.
Eleanora se neustále prohlížela v zrcadle, otáčela se a s konečným výsledkem byla moc spokojená. Líbilo se jí to a tahle kombinace barev jí ohromně slušela.
,,Tak co myslíš?" Odrhnula závěs. Ovšem byla trochu překvapená, že tam její matka není. Ale stál před ní vysoký muž s hustými hnědými upláclými vlasy a kočičíma zelenýma očima. Eleanora se lekla. Schovala se za závěs, až jí koukala jen hlava. Rozhlídla se, jestli není někde poblíž její matka, aby ji zachránila. Ale jako by se po ní zem slehla. Věděla, že je to nevyhnutelné.
,,Dobrý den." pozdravila Alexe suše.
,,Jaképak dobrý den?", zamračil se, ,,To sem přece já, Alex, copak si na mě nepamatuješ Leanoro?"
,,Pamatuju." zakoukala se do země.
,,V tom případě si přeju, abys mě brala jako sobě rovnému, ne jako někoho, kdo je o tiřnáct let starší než ty. Jsem tvůj přítel." snažil se o přívětivý úsměv.
,,Hmmm." zamručela Ella neurčitě. Alex k ní přistoupil a něžně jí zvedl bradu, aby se na něj konečně podívala. Oči měl pěkné, to ano. Upřímné. Ale to bylo všechno, byl jí odporný, jeho dotek jí byl odporný. Ucukla a skryla se za závěs.
,,Nech mě, chci se přesvléct."
Alex si hlasitě povzdechl. Nevěděl, jak se Eleanoře zalíbit. Už si nevěděl rady. Snažil se ze všech sil.
Ella si schválně dávala načas a s přesvlékáním schválně zdržovala. Doufala, že její nepřístupnost a zdržování Alexe třeba odradí, ale k její smůle když byla hotová, Alex seděl na křesle před kabinkami.
,,Tak konečně." rozzářil se. Ella se jen koukla jeho směrem a spěchala s novými věcmi k pokladně.
,,Leanoro, no tak, počkej." snažil se o odvrácení její pozornosti k němu. Marně. Eleanora předstírala, jakoby tam vůbec nebyl. Vyložila svoje věci na pokladnu, mile se usmála a společně s věcmi položila na pult i matčinu kreditní kartu. Po zaplacení se vyřítila z obchodu jako neřízená střela s Alexem za zády. Eleanořina matka nevěřícně koukala na situaci, na kterou se jí právě naskytl pohled. Měla sto chutí si nafackovat za to, že zase doufala, že si konečně Alexe pustí alespoň trochu k tělu. Opravdu bylo příliš brzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012