Textbook tenderness - Díl 1.

17. září 2011 v 22:54 | slečna neznámá |  Textbook tenderness
Eleanora pohlédla na nástěnné hodiny.
Ten čas letí jako splašený! pomyslela si.
Čekalo ji ještě spoustu práce. Zítra měl být velký den. Eleanora, jakožto jedno z dětí vzdělávaných doma, musela každý půlrok na přezkoušení ze všech předmětů a pak dostala pololetní vysvědčení. Naštěstí tohle pro ni je předposlední půlrok. Až dostane poslední vysvědčení se známkami, rodiče jí najdou někoho, s kým stráví zbytek života. Eleanora nikdy ani na zlomek vteřiny nezapochybovala o svých rodičích a o tom, že vědí co dělají. Věděla, že to s ní přece vždycky myslí dobře a přejí si pro svou dceru jen to nejlepší. Proto byla připravená přijmout do svého života muže, se kterým stráví zbytek života. Věděla, že musí být dobře finančně zajištěný, aby se o ni v budoucnu dobře postaral. Žila v domnění, že na tom je celý vztah postavený. Přesně jak jí to matka odmala vtloukala do hlavy. Eleanora nikdy nesnila o žádném chlapci. Nikdy neměla žádné přátele, protože jí rodiče zakazovali stýkat se s ostatními dětmi a stejně tak nikdy nepoznala, co je to láska. Ani nevěděla, že něco takového existuje.
,,Leanor, už si běž lehnout, je pozdě. A co to máš na tom stole?"
,,Ještě mi tu něco málo zbývá, pak už si půjdu lehnout, slibuji. To jsou svíčky táto, našla jsem je ve skříni." Odpověděla usmívající se Eleanora, naprosto okouzlena poskakujícím plamínkem.
,,Leanor, nebudu ti už opakovat, že si nemáš brát žádné věci bez dovolení!" Jedním prudkým pohybem svíčku sfoukl a hodil s ní do odpadkového koše. Eleanora k němu tázavě vzhlédla, ale otec jí pohled neoplatil.
,,Za půl hodiny sem příjdu znovu a ať už jsi v posteli." zamumlal ještě než hlasitě práskl dveřmi.
Eleanora se příliš nepozastavovala nad jeho chováním. Její otec dělal spoustu nepochopitelných věcí z nepochopitelných důvodů. Matka ji ale naučila, že otce nikdy nesmí zpochybňovat. Proto Leanor nikdy neodporovala a všechno, co její rodiče kdy vypustili z úst jí bylo svaté.
Leanor popadla své zápisky za celý půlrok a opakovala si všechno dokola. Přestože se bála, jak to zítra dopadne, úsměv ze rtů jí nemizel. Úsměv jí přišel naprosto samozřejmý a zdvořilý. Ještě dvacet minut si pročítala některé z jejích zápisů a poté se odebrala do koupelny. Umyla si obličej, vyčistila zuby a osprchovala se. Oblékla si svou noční košili až na zem, ozdobenou nespočtem krajek a stužek. Když se vrátila zpátky do pokoje, čekala, že tam najde otce aby ji zkontroloval, jestli už jde spát.
Eleanora se posadila k masivnímu zrcadlu, vzala si svůj zdobený hřeben a pročesávala si své dlouhé husté neposedné blonďaté vlasy. Když se ani poté nedočkala svého otce, zdálo se jí to podezřelé. Rozhodla se jít mu oznámit, že už se chystá spát a dát mu dobrou noc.
,,Bojím se, že začne pochybovat Amy!" bylo první, co uslyšela, když otevřela ložnicové dveře. Nikdy neviděla svého otce tolik nabručeného. Jakmile však Eleanora vešla do dveří, její otec se opět mile usmál a ten nepříjemný podtón z jeho hlasu byl tentam.
,,Chtěla jsem vám jenom popřát dobrou noc." usmála se Leanor.
,,Dobrou noc andílku." odvětila matka a otec jí letmo políbil na čelo.
,,Spi sladce."
Eleanora se vrátila do pokoje a ulehla do svých peřin měkkých nadýchaných peřin. Ani ve snu by ji nenapadlo přemýšlet nad tím, co viděla za ložnicovými dveřmi. I když takový tón otcova hlasu neznala. Ani ten výraz. Nepřemýšlela nad tím. Objala svůj polštář a usínala s úsměvem na rtech, jako každý večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Oceňuju každý názor na ?! :D Děkuju za návštěvu.

© září 2011 - březen 2012